OTEVŘENÉ
ZDRAVOTNICTVÍ Zdravotnictví, věc veřejná

Aroganci zdravotníků řeší i v zahraničí

Pořad České televize Infiltrace, který probíral tři příběhy pacientů z nemocnic, vzbudil na sociálních sítích velké emoce kvůli aroganci zdravotníků a tragickým osudům pacientů. A jsou to takové debaty, že stále neutichají. Je Česko něčím výjimečné nebo komunikaci řeší i v zemích na Západě, kde jsou kulturně dál a nezažili paternalistické zdravotnictví z dob komunismu? Ne, skutečně to není jen náš problém. Kdo má přístup na webové stránky PubMed, kde se publikují lékařské výzkumy, si může přečíst na níže uvedených odkazech zajímavé studie. „Jsme jen nástrojem léčení a ne jeho zdrojem,“ píše se v úvodu hned jedné práce. A komunikaci lékař – pacient řeší i v lékařsky dost pokročilém Nizozemsku. Pro zlepšení komunikace v lékařské praxi tady vytvořili speciální vzdělávací kurzy. V Honkgongu zase zjistili, že u tak citlivě intimních témat, jako je například hyperaktivní močový měchýř, hraje nedostatečná komunikace mezi lékařem a pacientem kvůli studu tak velkou roli, že to má významné dopady na výsledky léčby. A jak je to u nás? Odpovídá viceprezident České lékařské komory Zdeněk Mrozek.

Sestry řeší povinné členství v komoře, veřejnost jejich aroganci

Kolem zdravotních sester se začínají dít zajímavé věci. Přednedávnem byla ve funkci České asociace sester znovu potvrzena dlouholetá dosavadní prezidentka Martina Šochmanová. A ta se netají tím, že by i sestry měly mít povinné členství v komoře, stejně jako lékaři mají ze zákona stavovskou organizaci Českou lékařskou komoru. Dost ohlasů měla na veřejnosti také nedávná kauza „Rohlíky“. Tedy situace, kdy ředitel nemocnice v Duchcově zareagoval na stížnosti k nedostatku sester tak, že prohlásil: „Kde jinde jsou pracovníci v teple, mohou si natočit čaj a mít rohlík po pacientovi, který ho nesní k snídani?“ Takže od naštvaných sester z celé republiky začal dostávat tolik rohlíků, až jej to donutilo omluvit se. A naposledy před pár dny nadzvedl pro změnu veřejnost dokument České televize Infiltrace, který ukazuje aroganci zdravotníků, které vedla k vigilnímu kómatu jinak zdravého chlapce či k tomu, že těhotná žena přišla o dvě nenarozené děti. (viz. zdroje)

Válka o brýlové obruby? Jen nesmyslný předvolební boj

Je to taková pseudokauza, která vypukla jen chvíli před volbami do Evropského parlamentu. Přitom politici, kteří změnu úhrad schválili, velmi dobře věděli, co činí již několik měsíců před volbami. Oč jde? Škrtaly se úhrady z pojišťoven na některé zdravotnické pomůcky, které nejsou až tak potřeba nebo stojí v řádu několika korun, ale ve výsledku to udělá v desetimilionovém státě hodně. Což se týká například některých pomůcek pro diabetiky. Naopak za jiné zdravotní pomůcky, včetně sluchadel, vozíků či třeba holí se začne nemocným připlácet víc. Změna začne platit již od 1. srpna letošního roku. Za položky, jež se ruší, daly pojišťovny doposud 258 milionů ročně. Počítají však s tím, že nově půjde do úhrad zdravotnických pomůcek celkem půlmiliarda korun.

Ministr zdravotnictví by rád zapojil do financování investic ve zdravotnictví Evropskou investiční banku

Pravda, je to věc pro zdravotnické fajnšmekry. Porozumět novému systému financování nemocnic, to umí jen pár lidí v zemi. V základu je však správná myšlenka: spravedlivěji dělit zdroje, tedy peníze za úhradu péče. A ne tak jako to fungovalo kdysi: ty nemocnice, které měly ostřejší lokty a silnější vyjednávací pozici, dostávaly přes nejrůznější koeficienty zaplaceno úplně jinak, mnohem více než jiné. Jak ovšem říká dnes i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, fungovat nemůže ani to, že každá nemocnice dostane za stejnou operaci zaplaceno stejně. Péče je mezi nemocnicemi skutečně rozdílná. A zjevně ještě potrvá, než se Česko dobere nějaké spravedlnosti.

Ministr zdravotnictví by rád zapojil do financování investic ve zdravotnictví Evropskou investiční banku

Pravda, je to věc pro zdravotnické fajnšmekry. Porozumět novému systému financování nemocnic, to umí jen pár lidí v zemi. V základu je však správná myšlenka: spravedlivěji dělit zdroje, tedy peníze za úhradu péče. A ne tak jako to fungovalo kdysi: ty nemocnice, které měly ostřejší lokty a silnější vyjednávací pozici, dostávaly přes nejrůznější koeficienty zaplaceno úplně jinak, mnohem více než jiné. Jak ovšem říká dnes i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, fungovat nemůže ani to, že každá nemocnice dostane za stejnou operaci zaplaceno stejně. Péče je mezi nemocnicemi skutečně rozdílná. A zjevně ještě potrvá, než se Česko dobere nějaké spravedlnosti.

Za tři čtvrtiny práce nemocniční lékárna vůbec nedostane zaplaceno

Víte, že nemocniční lékárny nedostávají za dvě třetiny práce zaplaceno? A že nejhorší nepřítel lékáren je byrokracie a administrativa? Více o tom vypráví Vedoucí lékárník IKEM Praha a předseda sekce nemocničních lékárníků Michal Hojný.

Posudkoví a revizní lékaři pracují v tričku toho, kdo je platí

Na začátku roku rozvířil veřejné mínění příběh pacientky, které zdravotní pojišťovna nechtěla proplatit zákrok, jenž by jí zachránil obličej, protože se jí po komplikovaném nádoru tvář zkroutila a nepříjemně se propadá. Minulý měsíc to zase byl příběh rodiny, která se soudila s pojišťovnou, aby jí proplatili léčbu syna se vzácným onemocněním oční rohovky a teprve po letech uspěla: přitom šlo o pouhých třináct tisíc korun. Stejně tak uspěla další žena, jíž teď v únoru soud přiklepl právo na to, aby jí VZP proplatila léčbu konopím a jiné ženě, která trpí vzácnou formou rakoviny a má malé děti, taky soud před několika dny přiklepl právo na to, aby dostala biologickou léčbu. Prakticky nemine měsíc, aby se neobjevilo několik takových případů, kdy se lidé teprve až u soudu domohli proplacení léčby nebo zákroku. Praxe totiž funguje tak, že neobvyklé zákroky či léčbu musí schválit revizní lékaři zdravotní pojišťovny. Ti však rozhodují jen od stolu – na základě chorobopisu a doporučení od ošetřujícího lékaře. Pacienty vůbec nevidí. A ti se s nimi ostatně ani nemohou setkat, i kdyby chtěli, protože tomu pojišťovny brání. Výsledkem je, že řadu pro pacienty životně důležité terapie revizní lékaři ihned zamítají, přestože doporučení ošetřujícího lékaře je kladné. Šetří tak svému zaměstnavateli peníze. Lidé už se sice naučili domoci svých práv u soudu, jenže pro mnohé pacienty je to jak psychická, tak finanční zátěž, a především často ani zdravotně nemají léta na to, aby čekali na rozhodnutí soudní instance. Navíc v situaci, kdy se soud musí opřít o znalecké posudky lékařů, kdy třeba léčbu oka posuzuje patolog nebo terapii rakoviny chirurg. Že je systém nastavený špatně, o tom mluví v rozhovoru předsedkyně revizní komise České lékařské komory Jana Vedralová, jíž řada takových případů končí na stole. „Faktem je, že o pacientech rozhodují od stolu lékaři, kteří mají úplně jinou specializaci,“ říká.

Proč v Česku tak často chybí léky

Nemine měsíc, aby se u nás nevynořil případ dalšího důležitého léku, který není k sehnání. V prosinci se řešila kauza Digoxinu, léku na zpomalení tepové frekvence při poruchách srdce, v lednu zmizela známá mast Framykoin, a teď naposledy – a nikoliv poprvé – Vigantol. Tedy vitamin D v kapkách, který zajišťuje novorozencům nutný příjem vitaminu D a působí i jako prevence vzniku roztroušené sklerózy. Zatímco u Digoxinu byla důvodem výpadku změna názvu léku na obalu, u Vigantolu je příčinou výpadku problém se stabilitou roztoku poté, co firma přestěhovala výrobu. Potíže s dostupností Vigantolu mají i ostatní země Evropy, protože EU zásobuje jediný výrobce. A dřív než v květnu na pultech lékáren Vigantol nebude. Další aktuálně nedostupné léky, jež jsou podle lékárníků nenahraditelné, vyjmenujme jen namátkou: Naloxon, Rectodelt, Selegilin, Bupropion, Adenuric, Vitamín A v kapslích či Dostinex... Jak je možné, že v Česku chybí tolik léků? A kdo je má vlastně pacientům zajistit? Na otázky odpovídá ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová.

Na trh míří letos rekordní počet nových léků

Ještě před deseti lety přišlo na světový trh jen šestadvacet nových léků. A v následujících letech se jejich počet příliš nezvýšil. Loni jich však americká léková agentura (FDA) schválila a pustila k pacientům bez jednoho šest desítek. Na nové léčivo se tak mohou těšit především lidé s progresívním typem roztroušené sklerózy, s nádory plic, migrénou či třeba s duševními chorobami. Jsou to přitom léky, jejichž molekuly výrobci začali testovat před více než deseti či dvanácti lety – tak dlouho totiž trvá, než se prokáže bezpečnost a účinnost nového léku. Ředitel Asociace inovativních farmaceutických firem Jakub Dvořáček navíc říká, že rekordní počet nových léků umožnila snaha amerických úřadů co nejvíc usnadnit přístup pacientů k inovativním lékům. Amerika s tím má totiž letité zkušenosti: právě tady vznikly v reakci na nespokojenost pacientů první zákony, jež umožnily výrobcům léků na vzácná onemocnění výrazné finanční úlevy, aby se nebáli do léků, jež užívá třeba jen malé procento pacientů, vůbec investovat.

Psychiatrická reforma v Česku má první konkrétní výsledky

Proč je psychiatrická reforma nutná, a co obnáší, vysvětluje v rozhovoru psychiatr a předseda psychiatrické společnosti Martin Anders. Byl jedním z odborníků, které na sklonku roku pozvala společnost Revenium ve spolupráci s Economií ke kulatému stolu, aby představili, kam kráčí česká psychiatrie. Ukázalo se, že v Česku jde do léčby deprese a schizofrenie desetkrát méně peněz než ve vyspělých státech, například v USA. Přitom počty nemocných jsou na stejné úrovni. Trendem je dostat pacienty z léčeben co nejdřív zpět do života. Už proto, že průměrná částka za léčbu jednoho pacienta se schizofrenií v léčebně dělá 180 tisíc korun. Ostatně v číslech se to již potvrzuje: z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (UZIS) je patrné, že u pacientů klesá doba strávená na lůžku v léčebně. V debatě také zaznělo, že psychiatři jsou vděční za každý nový lék. Většina základních léčiv totiž vznikla již někdy v šedesátých letech minulého století a ochota farmaceutických společností investovat do výzkumu molekul právě na duševní choroby není velká. „Jde o mozek a to je vždycky natolik individuální a složité, že velmi hrozí, že se výrobce léčiv spálí, takže firmy velmi zvažují své investice. Vidíme, jak moc klesá počet nových přípravků, proto je skoro zázrak, když se objeví nějaký nový lék a proboxuje se klinickými testy až do fáze, že je evidovaný u Evropské lékové agentury (EMEA),“ říká Martin Anders.

Léky na bolest nejsou vitaminy a nelze je brát preventivně

Nedávný slovenský a norský průzkum mezi školáky ukázal, že mladí lidé si berou léky bez konzultace s lékárníky, a ještě coby děti i bez vědomí rodičů. Běžná analgetika pro ně nepředstavují žádné nebezpečí a užívají je preventivně – jako vitaminy. Třeba před těžkou písemkou. Na Slovensku to vede k úvahám, že se něco jako správná léková výchova začlení do středoškolských osnov. Spolupracovat na tom již začalo ministerstvo školství s ministerstvem zdravotnictví. A také tu chtějí zavést národní osvětový program pro rodiče a děti, jak bezpečně užívat léky. V Norsku zase podobný průzkum otevřel téma, zda nevrátit mnohá dosud volně prodejná analgetika zpět do lékáren, kde mohou lékárníci kupujícího snáz informovat o možných interakcích s dalšími léčivy a dalšími riziky užívání. Vše nasvědčuje tomu, že je tu nové varování: mladá generace totiž bere léky jako bezpečný zázrak na všechno.

Naše společnost na sebe není přísná a bude trvat ještě dlouho, než uvědomění o důležitosti prevence získá, říká náměstkyně Alena Šteflová

Dbát na prevenci se vyplácí lidem i státu. Krátká preventivní prohlídka může člověka ušetřit dlouhé léčby a zajistit mu delší život prožitý ve zdraví. Státu zase šetří peníze, protože investice do preventivních opatření jsou díky snižování výdajů na léčbu ekonomicky efektivní. Ministerstvo zdravotnictví by proto mělo podporovat prevenci co nejvíce. O tom, zda tomu tak je, jsme mluvili s náměstkyní ministra zdravotnictví a expertkou na prevenci Alenou Šteflovou.

Na zdravotní péči by se měla vztahovat záruka, jako na jiné služby

Před třinácti lety Daniel Vavřina vymyslel, jak pomocí cílených otázek pro pacienty začít mapovat kvalitu péče v nemocnicích. Ne, nejsou to „tvrdá fakta“, podle nichž by se mohly nemocnice porovnávat. Jsou to pocity a dojmy pacientů a zaměstnanců nemocnic. Nicméně při šíři zpovídaných lidí výsledky za ta léta leccos naznačují a mohou být pro pacienty jakýmsi vodítkem, jakou nemocnici si pro plánovaný zákrok vybrat, když skutečné měření kvality péče u nás stále neexistuje. Data vycházejí každoročně a vycházejí z odpovědí několika desítek tisíc pacientů. A jelikož pohled zvenku je obvykle jiný než těch, kteří žijí a pracují uvnitř systému, tak se dotazníku účastní i lékaři a sestry z nemocnic. Letos jich bylo přes šest tisíc a hospitalizovaných pacientů téměř sedmdesát tisíc. Daniel Vavřina přiznává, že po těch letech došlo k velkému průlomu v komunikaci zdravotníků s pacientem, ale přichází i s jinou revoluční myšlenkou: podle něj by se měla na zdravotní péči vztahovat stejná reklamační záruka, jako na jiné služby.

Ekonom: Zdravotní pojišťovny jsou nepoučitelné

Štěpán Křeček je ekonom a již čtvrtým rokem je také spolu s Karinou Kubelkovou autorem studie o finančním zdraví pojišťoven. Světová banka doporučuje pojišťovnám pro případ krize nebo jakéhokoliv výpadku v hospodaření, držet si coby nezbytné minimum peníze, které by vystačily v průměru na dva měsíce péče. Co je však ještě smutnější zpráva, než fakt, že v čase ekonomického růstu „projídáme“ peníze, jež by se spíš měly ukládat na horší čas, je podle tohoto ekonoma VŠE fakt, že se ani po letech pojišťovny stále nepoučily a dělají tytéž chyby. Bez ohledu na to, jaké vedení zrovna v jejich čele sedí. Přiznává, že i mezi ekonomy ve škole se vede rozpolcená debata o tom, zda je lepší mít jednu zdravotní pojišťovnu, podobně jako ve Velké Británii nebo zda by se spíš měla zavést mnohem větší konkurence mezi těmi stávajícími. A připouští, že by pojišťovnám dovolil zavést dobrovolné individuální plány péče pro pojištěnce.

Ministr zdravotnictví: chci, abychom do dvou let uměli měřit kvalitu péče

Sto dní hájení je dávno za ním a nejmladší ministr současného kabinetu sám hodnotí svou vládní misi zatím spíš pozitivně. A to i přesto, že v posledních týdnech se dost široce propírají jeho personální šachy v institucích, jež pod něj spadají. Konkrétně třeba výměna šéfů v ostravské fakultní nemocnici. Adam Vojtěch však říká: „Při pohledu zpět bych nic neudělal jinak.“ A má v plánu, že kontroly přímo řízených organizací budou dál pokračovat a pokud se odhalí další pochybení manažerů kdekoliv jinde, budou padat další hlavy. Jeho priority jsou ovšem jinde: například v rychlejším přístupu léků k pacientům se vzácnými chorobami nebo ve větším zapojení pacientů do rozhodování o lécích a léčbě, které na český trh vstupují.

Letošní rok bude rekordní, co do příjmů z pojistného

Díky dobré ekonomické situaci zdravotní pojišťovny očekávají až osmiprocentní nárůst příjmů, které v příštím roce přerozdělí mezi poskytovatele péče. Což je ještě o procento více, než kolik šlo na platby v letošním roce. I proto se nyní poprvé v historii podařilo pojišťovnám dohodnout se s lékaři a nemocnicemi na tom, jak moc jim pro příští rok navýší platby za péči. Jisté je, že radovat se už nyní mohou zdravotní sestry, které dostanou víc a také jich víc přibude. Přesto by podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven Ladislava Friedricha české zdravotní pojišťovny neměly rezervy navíc ani na jeden a půl měsíce hrazení péče, v případě náhlé krize. Evropská světová banka přitom pojišťovnám doporučuje mít rezervy ve výši necelých tří měsíců běžných měsíčních plateb.

Pacientské organizace mají být věrohodným a rovnocenným partnerem ostatním hráčům systému zdravotnictví, říká koordinátorka APO Zuzana Komárková

Akademie pacientských organizací (APO) je vzdělávací a rozvojový projekt Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), který šestým rokem pořádá bezplatné edukační semináře pro zástupce českých pacientských organizací. Cílem je přispět k profesionalizaci pacientských organizací a podporovat jejich samostatnost. Jak toho v Akademii dosahují nám přiblížila manažerka a koordinátorka projektu Zuzana Komárková.

Chci, aby se začala měřit kvalita ve zdravotnictví

Jde o jeden z nejdůležitějších postů ve zdravotnictví: náměstek šéfa Všeobecné zdravotní pojišťovny, která hospodaří s rozpočtem téměř 170 miliard ročně a má portfolio více než 60 procent obyvatel Česka. Dnešním dnem počínaje na něj nastupuje David Šmehlík. Současný člen správní rady největší zdravotní pojišťovny za ANO a mimo jiné poradce ministra zdravotnictví. Ve svém vůbec prvním rozhovoru ve funkci říká, že tlaky lobistů očekává, ale ví, jak se jim ubránit. A plánuje, že dá víc pravomocí lékařům primární péče a zároveň začne měřit kvalitu péče. Což je něco, co zatím zdravotní pojišťovny nedělají, i když nástroje k tomu mají.

Pevné doplatky jsou efektivní nástroj lékové politiky

Velkým tématem jsou momentálně pevné doplatky v lékárnách. Logicky: pro pacienty je to pohodlnější a levnější přijít do lékárny a vědět, že všude doplácím stejně. Pro nemocné je totiž dost těžké obíhat všechny lékárny v okolí s receptem a ptát se, kolik budou doplácet, protože výsledek se může lišit i mnoha sty korunami. Kdo za to tedy může, že doplatky jsou rozdílné? A vydělávají na tom lékárníci? V očích veřejnosti jsou tím padouchem právě lékárníci, ale že je to jinak, vysvětluje bývalý viceprezident České lékárnické komory Michal Hojný, jinak vedoucí ústavní lékárny v pražském IKEM.

Bojujeme proti nedostatku empatie i za úhradu biologické léčby při nižší závažnosti onemocnění, říká předsedkyně Revma Ligy ČR Edita Müllerová

Počet členů Revma Ligy letos přesáhl pět set. Tato pacientská organizace usiluje o zlepšování života revmatiků zvyšováním povědomí o revmatických nemocech, a to jak u pacientů a laické veřejnosti, tak u lékařů a zdravotnického personálu. Jejím cílem je informovaný pacient a empatický zdravotník.

Elektronické recepty přináší výhody lékařům, pacientům i lékárníkům. Žádnou revoluci v preskripci ale neznamenají, říká ředitelka SÚKL Irena Storová

Za fungování a rozvoj elektronických receptů (eReceptů) zodpovídá podle zákona o léčivech Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), který zřizuje a provozuje Centrální úložiště eReceptů (CÚeR). Za realizaci projektu eRecept získal Ústav ocenění Český zavináč 2018, udělované nejlepším projektům a počinům, které významně přispěly k rozvoji informačních a komunikačních technologií ve státní správě a samosprávě. Projekt eRecept, který je první součástí Národní strategie elektronického zdravotnictví, nám přiblížila ředitelka SÚKL Irena Storová.

Téměř desetinu žádostí o nové přístroje zamítáme

Biomedicínský inženýr Martin Mayer je duchovním otcem metodiky, podle níž se v Česku rozhoduje o nákupu přístrojů dražších než je pět milionů korun do nemocnic a to státních i soukromých. V přístrojové komisi sedí od doby jejího vzniku v dubnu roku 2014. O rozmístění nákladných přístrojů ve zdravotnických zařízeních ví proto hodně.

Česká zvědavost je problém, a v ordinaci navíc trestný čin

Jolana Těšinová je přední česká specialistka na právo ve zdravotnictví a přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF. Říká, že ten, kdo používá zdravý selský rozum a respektuje pravidla osmnáct let starého zákona na ochranu osobních údajů, se v souvislosti s nástupem praxe GDPR prakticky nemá čeho obávat. Potíž je, že tento zákon se u nás nikdy moc neřešil. Sama doufá, že hlavním výsledkem nové legislativy bude především fakt, že se sami pacienti i lékaři, budou ptát: je nutné schraňovat tato data? A jak se s nimi pak dál nakládá?

Jakub Král: Všichni budou moci konečně začít normálně plánovat a fungovat

Co přinese novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která má upravit systém hrazení zdravotnických prostředků na poukaz? Zeptali jsme se Jakuba Krále, kterého ministr zdravotnictví jmenoval svým poradcem v oblasti zdravotnických prostředků a následně koordinátorem Pracovní skupiny pro kategorizaci a úhradovou regulaci zdravotnických prostředků, která novou legislativní úpravu připravila.

Pacienti potřebují lidský přístup a srozumitelnou komunikaci s lékaři, říká ředitelka Koalice pro zdraví

Nemoc postihuje nejen zdraví fyzické, ale i duševní. Zatímco s tím prvním pomohou pacientům lékaři, po psychické stránce bývají odkázáni sami na sebe. V lepším případě na své blízké. Ani ti ovšem mnohdy neví, jak se k nemocnému chovat. I proto jsou tu pacientské organizace, které svým členům a jejich rodinám poskytují informace o nemoci a léčbě, a především jim pomáhají vyrovnat se s diagnózou a naučit se s ní žít. Problémy, na které pacientské organizace narážejí, jim už čtrnáct let pomáhá řešit Koalice pro zdraví. Zastřešující sdružení pacientských organizací, které založila Jana Petrenko.