Ministr zdravotnictví by rád zapojil do financování investic ve zdravotnictví Evropskou investiční banku

Pravda, je to věc pro zdravotnické fajnšmekry. Porozumět novému systému financování nemocnic, to umí jen pár lidí v zemi. V základu je však správná myšlenka: spravedlivěji dělit zdroje, tedy peníze za úhradu péče. A ne tak jako to fungovalo kdysi: ty nemocnice, které měly ostřejší lokty a silnější vyjednávací pozici, dostávaly přes nejrůznější koeficienty zaplaceno úplně jinak, mnohem více než jiné. Jak ovšem říká dnes i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, fungovat nemůže ani to, že každá nemocnice dostane za stejnou operaci zaplaceno stejně. Péče je mezi nemocnicemi skutečně rozdílná. A zjevně ještě potrvá, než se Česko dobere nějaké spravedlnosti.

Adam Vojtěch

  • právník
  • dva roky člen správní rady VZP
  • od loňska poslanec nestraník za hnutí ANO
  • od prosince 2017 ministr zdravotnictví
  • předtím pracoval jako tajemník na ministerstvu financí
  • jeho koníčkem je zpěv a skládání hudby

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vůbec poprvé promluvil o tom, jak to bude s DRG restart. Tedy s tím, jak se budou do budoucna financovat nemocnice za péči poskytnutou pacientům. Letos je to již druhým rokem, co se nemocnice testují co do nového systému úhrad. Stínově vykazují svou péči v jiném systému, kromě toho, jakým jsou nyní zvyklé vykazovat. Pro mnohé z nich to vypadá tak, že přijdou o miliony korun. Systém totiž zjednodušeně vypadá tak, jako když doma rozškatulkujete věci do krabic: rukavice na zimu, dětské i dospělácké, do další krabice dáte boty, taky dětské i dospělácké a společně letní i zimní dohromady. A hračky zvlášť: ty od tříletých dětí vedle těch od šestnáctiletých. V tom je asi přesný popis systému: vždy se tak trochu bude porovnávat neporovnatelné. Třeba operace žlučníku s trháním mandlí. Jinak to ovšem dost dobře nejde a hraje se jen o to, jak moc podrobný systém škatulkování bude. Čím podrobnější, tím složitější, ovšem tím také i spravedlivější. Ministr zdravotnictví nyní pro otevrenezdravotnictvi.cz mluví o tom, jak vypadá jeho představa financování nemocnic a mimo jiné i financování velkých investičních staveb.

Máme tu velký státní program strategických státních investic do zdravotnictví, ale upřímně: téměř se o něm nemluví. Pochází z roku 2015 a je již dávno schválen, ale zatím se z něj prakticky nic nerealizovalo. Program byl přitom původně nastaven tak, že 70 % investice platí stát a 30 % nemocnice a touto dobou již mělo být rozeběhnuto asi šest investic. Mění se nějak zásadně tyto podmínky?

Ne, na tom se nic nemění. Problém je v tom, že narostl objem investic. Ekonomika se posunula, stavební trh také a s tím je třeba pracovat.

Kolik tedy má stát pro letošek vyčleněných peněz na strategické investice?

K tomu se hned vrátím, ale ještě bych rád vzpomněl jinou kapitolu: evropské fondy. Odtud jdou například peníze na reformu psychiatrie, ta byla naprosto podinvestována celá léta. Nejsou to strategické investice, ale je to pro nás strategická změna celé české psychiatrické péče k lepšímu. No a pak tu máme národní zdroje. Což jsou právě peníze na strategické investice. Na ně máme na zahájení staveb celkově 500 milionů korun.

Celkově je pro letošek rozpočet na investice ve zdravotnictví 1,2 miliardy korun včetně již zahájených staveb. Což není jen na strategické investice, ale i na opravy a běžné investice. Nemocnice jsou dlouhodobě podfinancovány, nejsou to často jen nové budovy jako třeba v IKEM, ale sto let staré, kam se desítky let nenalila ani koruna. My jsme si udělali nějakou analýzu na základě požadavků nemocnic, a vyšlo nám, že bychom potřebovali kolem 72 miliard korun do roku 2030, abychom vyhověli všem požadavkům všech nemocnic.

No, já bych si také ráda pořídila žluté Lamborghini, ale otázka je, co je reálné. Tedy ne požadavky, ale co se dá skutečně udělat. Bavíme se o modelech nastavených před čtyřmi lety ohledně strategických investic: 70 ku 30. Existují podle Vás ještě i jiné modely ekonomické spolupráce u zásadních investicích ve zdravotnictví?

Určitě. Nemocnice, které nemají na spoluúčast z vlastních zdrojů, hledají alternativy v dodavatelských úvěrech. Indikativně tu situaci řešíme i s Evropskou investiční bankou, která by mohla poskytnout za velmi dobrých podmínek nemocnicím úvěr na investici. Takže snažíme se domlouvat i s bankovním sektorem, což jsou v zahraničí celkem běžné nástroje. U nás zatím ještě ne tolik rozšířené, ale je to škoda – není důvod, proč ne. Evropská investiční banka například na dlouhé peníze, to znamená i na dvacet let, úvěr za velmi solidních podmínek. A to může nemocnici – neříkám, že zrovna IKEM – výrazně pomoci. Pro ty, co potřebují dlouhodobě plánovat investice, to může být velmi zajímavé, jen je třeba se toho přestat bát.

Kromě toho vyjednáváme u evropských fondů, protože končí období investic do roku 2020, a máme před sebou další investiční období, tak vyjednáváme projekty do roku 2027. Jednou z priorit pro nás je vyjednat investice do urgentních příjmů. I v IKEM se také buduje, pokud vím, z národních zdrojů. Myslím si, že je to velmi důležité z hlediska efektivity péče, rozčlenění pacientů a podobně. Jsou to velmi běžné věci, které v zahraničí také již dávno fungují, u nás ale jen v některých nemocnicích. Třeba v Hradci Králové. Zatím jich máme jen asi patnáct, ale chtěli bychom jich mít kolem osmdesáti, tedy prakticky ve všech okresních nemocnicích. Tedy alespoň jeden na okres.

Dobře, akorát si neumím představit, že v situaci, kdy se tady hovoří o DRG restart, tedy velké proměně financování nemocnic, a navíc když je víc než jasné, že pomalu přichází změna ekonomické situace směrem ke zlomu k horšímu, tak že nemocnice nebudou mít chuť jít do úvěrů, byť jakkoliv výhodných…

To je možné. Uvidíme, jak to bude. Samozřejmě DRG restart bude mít nejprve nějaký svůj pomalý náběh…

…víte ovšem dobře, pane ministře, že o DRG restart se u nás hovoří už hodně dlouho. Ostatně v Německu, když jej zaváděli, tak se sedm let testovalo a dalších pět let upravovalo, takže jak moc je reálné, že DRG restart bude v nejbližších letech zavedeno?

To je pravda, že to trvá dlouho, ale nějaký vývoj to mít musí. Teď právě testujeme, jak to nastavit, Jak rozdělit nemocnice: zda do dvou typů – velké a menší. Nebo jestli tam vůbec zařadit třeba specializovaná centra, která mají úplně jinou strukturu péče, jako je ÚHKT nebo IKEM. Takže zatím tu máme skutečně ještě řadu úkolů, ale cílem je, aby nikdo nebyl na úhradách péče poškozen.

A je tedy reálné DRG restart v dohledné době spustit už v normálním, a ne pouze testovacím provozu?

Teď aktuálně proběhl už druhý sběr dat. Oceňují se náklady na péči, aby byly reálné, čemuž tak bohužel v řadě případů není. Je v tom vidět, že existují velké rozdíly mezi nemocnicemi a je možné, že mnohdy jsou způsobené objektivními příčinami. To znamená, že ta představa, že se bude platit všude úplně stejně za všechno, je trochu utopistická. Například vidíme, že při ošetření IKTU jsou náklady v menší nemocnici jiné, než ve větší, kde je cerebrovaskulární centrum s veškerým komplementem. Tudíž ta představa některých, jaká byla na začátku, že se všude bude platit všem stejně, reálná není. My nyní musíme provést nějakou stratifikaci nemocnic a jejich rozdělení tak, aby se to podařilo rozumně udělat. Je to poměrně složité, ale já věřím, že se to podaří. Navíc se do těchto projektů investovalo už poměrně hodně peněz, takže se to musí podařit. Potřebujeme výsledky a už se o tom hovoří hodně dlouho.

Kde jsme se inspirovali při tvorbě DRG systému? Původně jsme měli koupit německý, již hotový systém. K tomu však nedošlo.

Ano, ta debata tu před lety byla, jestli koupíme německý model, nebo půjdeme do tvorby něčeho svého, vytvořeného na zelené louce. Nakonec jsme zvolili druhou variantu, ale jde o rozhodnutí, které padlo ještě před mým nástupem – tedy že se vytvoří vlastní CZ DRG systém klasifikace nemocnic. To se povedlo, a v tomto směru udělal UZIS hodně práce, ale teď je tu otázka druhá a mnohem složitější: jak jej napasovat na současný systém úhrad péče. To je těžší kus práce, než něco spočítat a vymodelovat v kanceláři UZIS. Nejsme jediní, kdo řeší tuto situaci. Stejný problém mají i na Slovensku, kde zakoupili německý model, ale stejně se s ním musí popasovat na své aktuální podmínky úhrad.

Takže ještě jednou: kdy je reálné u nás nasadit systém nového vykazování péče?

V letošním roce už nemocnice stínově vykazují péči kromě dosud běžného systému i v novém DRG systému. Takže můžeme sledovat, jak se to kde ekonomicky vyvíjí. Jedna věc je ale vykazování a druhá věc je, kdy takto naplno spustíme úhrady. Tedy že to zdravotní pojišťovny hradí a že jde o reálné peníze. Kolem toho ještě bude řada dohadovacích řízení, a to skutečně celé bude ještě nějakou dobu trvat. Bude tam podobný náběh jako v tom Německu: minimálně pět let.

Když se bavíme o financích, jak se stavíte k čistě soukromým investicím ve zdravotnictví? Myslím typu Protonové centrum Praha nebo nyní zvažovaná investice nové nemocnice na zelené louce ve Zlíně?

Pro mne je důležité, aby byla v daném kraji či městě zajištěna odpovídající péče o pacienty, a není až tak podstatné, kdo do toho coby investor vstupuje. To by mělo podle mne zajímat i pojišťovnu. Takže máme tady soukromé provozovatele péče a musíme k nim přistupovat stejně, jako k těm veřejným, z hlediska hrazení. U nás není ta situace taková, jako v jiných státech – třeba na Slovensku. Tam je ten soukromý kapitál mnohem výrazněji vidět. U nás tomu tak není a nemyslím si, že by se to v dohledné době očekávat. Určitě ne u státních a krajských nemocnic. To co my u nás řešíme, jsou spíš problémy menších městských nemocnic. Chápu totiž, že pro město s omezeným rozpočtem je těžké si držet svou nemocnici.

Míříte ke stavbě zcela nové nemocnice ve Zlíně za osm miliard korun?

No to je projekt, k němuž nemám moc co říci. Pokud to někdo chce postavit a má na to, nechť to udělá. Pan hejtman Čunek je z projektu nadšený, tak jsem sám zvědavý, jak to dopadne.

Vraťme se ještě zpět k těm strategickým investicím: co je letos skutečně reálné, že se zahájí?

My letos chceme registrovat dvě nemocnice: kromě stavby dvou nových pavilonů v IKEM i Fakultní nemocnici v Brně. A uvidíme, možná i Hradec Králové. I tam se ceny navýšily, takže je třeba provést jejich revizi. Nebo je vždy možné rozdělit stavbu na dvě či tři části, takže v tomto duchu bychom se také i s nimi snažili nějak dohodnout. Pravdou je, že kromě toho razítka je třeba ještě vysoutěžit zakázku, jsou tu možné námitky ze strany UOHS a zákonné lhůty, takže reálně to kopnutí do země vidím na jaro příštího roku.

Proč myslíte, že je tak těžké získat peníze do zdravotnictví právě do „kamene“? V ostatních resortech to jde – například v dálnicích nebo v IT zakázkách pro stát se v minulosti už utopily miliardy, což se o zdravotnických stavbách rozhodně říct nedá. Jak říkáte: panuje tu naopak velká podfinancovanost.

Máte pravdu – zdravotnictví vnímají všichni spíš přes lidi. Přes lékaře, přes sestry, přes pomoc pacientům. Vedeme o tom velké debaty i s odbory nebo v politice, kde mnozí tvrdí, že peníze ve zdravotnictví se mají investovat právě do lidí a jejich platů, a ne do betonu. Neříkám, že tento názor nesdílím, ale i ty stavby jsou potřeba. Pokud se nemocnice budou rozpadat a nebude tam vyhovující zázemí jak pro personál, tak pro pacienty, tak to není dobré. Není možné, abychom měli v dnešní době šest lůžek na jednom pacientském pokoji. To je v ve třetím tisíciletí neakceptovatelné. Ustát si tu debatu, co dát do spotřeby a co do kamene, to je někdy těžké.

Jenže bez toho betonu nebudeme mít ty pacienty kde léčit. Možná by pomohl happening, kdy by IKEM postavil na místě budoucích dvou pavilonů plátěný MASH, co říkáte?

(smích) To nevím, ale věřte, že se snažíme. Ministerstvo financí nám vyšlo vstříc, protože nám letos navýšilo peníze právě na stavby strategických investic peníze asi o 500 milionů korun. A i když se stále diskutuje o nějakých investičních úsporách, tak zdravotnického účtu by se to nemělo týkat. Budeme škrtat tady, na provozu provozu ministerstva a podobných věcech, ale ne na investicích.

Lenka Petrášová

Dvacet let se coby novinářka snažila přijít na to, jak funguje české zdravotnictví a proč je v něm tolik nelogických zákrut. Díky tomu otevírala v MF DNES témata, která široce rezonovala napříč společností. Získala za ně také tři prestižní novinářská ocenění. Dnes pracuje ve vydavatelství Economia. Vzhledem k tomu, že svět zdravotnictví považuje za důležitý a domnívá se, že relevantní informace o něm v Česku stále chybí, rozhodla se podílet se na tom, aby se to změnilo.
lenka.petrasova@seznam.cz