Válka o brýlové obruby? Jen nesmyslný předvolební boj

Je to taková pseudokauza, která vypukla jen chvíli před volbami do Evropského parlamentu. Přitom politici, kteří změnu úhrad schválili, velmi dobře věděli, co činí již několik měsíců před volbami. Oč jde? Škrtaly se úhrady z pojišťoven na některé zdravotnické pomůcky, které nejsou až tak potřeba nebo stojí v řádu několika korun, ale ve výsledku to udělá v desetimilionovém státě hodně. Což se týká například některých pomůcek pro diabetiky. Naopak za jiné zdravotní pomůcky, včetně sluchadel, vozíků či třeba holí se začne nemocným připlácet víc. Změna začne platit již od 1. srpna letošního roku. Za položky, jež se ruší, daly pojišťovny doposud 258 milionů ročně. Počítají však s tím, že nově půjde do úhrad zdravotnických pomůcek celkem půlmiliarda korun.

Jana Petrenko

Koalice pro zdraví o.p.s.

Máma chtěla, aby šla studovat medicínu, táta techniku. Místo toho tajně udělala přijímačky na FAMU a svou profesionální kariéru budovala v televizním zpravodajství v New Yorku.

Co na změny říká předsedkyně Koalice pro zdraví Jana Petrenko, která sdružuje několik desítek pacientských organizací a sama se jednání o úhradách zdravotnických pomůcek od počátku zúčastnila?

Velkou kauzou se v posledních týdnech staly brýlové obruby. Co na to říkáte? Opravdu je to pro chudé pacienty takový problém nedostat příspěvek 150 korun jednou za tři roky na brýle, které jinak stojí řádově tisíce?

Odvedli jsme na těch nových návrzích hodně práce. A odhalilo se, jak byl ten systém totálně pokřivený. Záleželo na tom, co bude pacientům hrazeno, jen podle toho, jak si kdo co časem vyloboval. Ve výsledku to vypadalo tak, že v některé diagnóze dopláceli pacienti na pomůcky nehorázně moc, a jinde téměř nic. Ty rozdíly neměly logické opodstatnění, proto jsme se snažili nespravedlnosti napravit.

Kdo je to „my“?

Pracovní skupina složená ze zástupců pacientských organizací, odborníků z veřejných pojišťoven, které to všechno platí, nechybí samozřejmě odborné společnosti a zástupce ministerstva. Přesněji to byly dvě pracovní skupiny: jedna složená ze zástupců pacientských organizací, tedy samotných uživatelů pomůcek, a pak již ve větším formátu ta, kde, již jsou pojišťovny, výrobci a všichni, jichž se to týká.

Když se pacienti sami poprvé intenzivně zabývali svými pomůckami, a viděli, jaké jsou nespravedlnosti úhradách v různých diagnózách, tak pochopili, že je třeba to napravit. V minulosti pacienti neměli přímý přístup na jednání, nemohli se zapojit se svými návrhy a výstupy do skupiny k výrobcům a obhajovat své připomínky. Rozšířila se navíc spolupráce pacientských organizací a odborných lékařských společností, dnes může navrhnout k zařazení novou zdravotní pomůcku kdokoliv.

A není to něco podobného, jako byla kdysi za exministra zdravotnictví Davida Ratha léková komise, které takto rozhodovala o lécích, ale vlastně šlo o drsný lobbing farmaceutických firem?

Rozhodně ne už proto, že tady mají velké slovo pacienti.

Kdo si tedy nyní z pacientů naopak polepší?

Polepšili si ti, co platili nespravedlivě moc. Máme solidární sytém, a nelze v něm preferovat jen určitou skupinu lidí. Aby lidé platili za rámy a brýle, které když si vybírají tak stejně neplatí stovky korun, ale spíš tisíce, tak to jim těch 150 Kč vážně nepomůže. Ale fér nebylo, že za jiné důležité pomůcky platili pacienti na vozíčku, kteří byli třeba inkontinentní.

Jaká bude ta úspora jen na brýlových obrubách? A kam konkrétně tyto peníze půjdou?

Ta úspora, která tím vznikne, je asi 110 milionů a není tak velká, to si přiznejme. Celkem ovšem na dalších podobně zbytných záležitost, kde se příspěvek snížil nebo škrtnul zcela, jako jsou třeba příspěvky na čočky u dětí nad patnáct let, ortopedické vložky nebo paruky, tam pojišťovny ušetří další peníze. Do plateb za nové zdravotní a kompenzační pomůcky, které přicházejí na trh nebo na navýšení úhrad těm vážněji nemocným, má jít z veřejných peněz nově asi 450 milionů korun. Konkrétně vyšší úhrady půjdou na vozíky – tam se například příplatek zvýšil z dvaceti tisíc na dvojnásobek, a nově se budou hradit třeba náplasťové inzulinové pumpy nebo moderní glukometr.

Co se změní

  • končí příspěvky na ochrannou přilbu, hůl, ortopedické vložky, baterie ke sluchadlu či paruky pro onkologicky nemocné, na něž dosud dostávali ročně příspěvek tisíc korun
  • naopak přibude úhrada infúzní pumpy za více než dvacet tisíc korun pro pacienty s cystickou fibrózou, či vozíčkáři zase dostanou na mechanický vozík 45 tisíc místo současného příspěvku 21 tisíc

Říkáte, že ve skupině se scházeli pacienti a že se na snížení či odbourání zbytných úhrad vesměs shodli, tak proč až několik měsíců poté se všude začali pacienti bouřit?

Pacienti? Nešlo o pacienty, šlo o politický boj o voliče. A důchodci jsou skupina, která chodí volit pravidelně, takže byly dvě politické strany, které toto téma vytáhly a bily se v prsa, že tak pracují pro své voliče. Víte, na celém tom je trapné, že to prošlo hlasováním ve zdravotnickém výboru Poslanecké sněmovny a politici to odhlasovali. Tak buď neví, o čem hlasují nebo je spíš pravděpodobnější varianta populistické noty. Já si ovšem myslím, že voliči to pochopili, protože právě ty politické strany, které protestovaly, nedopadly tak, jak očekávaly. Je vidět, že udělat cirkus o doplatcích, v době, kdy je před volbami, když je ti samí politici schválili a pak říct, že toto jsme nechtěli, už přestává mít očekávaný efekt.

Není to spíš známka toho, že jsme pokrytecký stát, když řešíme takové hlouposti jako 150 korun, ale neuvědomujeme si, že stejně stále dáváme lidem drahou léčbu? Teď mimochodem VZP zveřejnila, že ještě nikdy dražší léčba nebyla – za 20 pacientů dala loni 348 milionů a nejdražší z nich stál 74 milionů korun.

Ano. Je to přece otázka solidarity, i když chápu, že těch 150 korun může někomu pomoci. Jenže je to také výsledek toho, že politici po desetiletí tvrdili, že máme mít vše zdarma a pak když něco není, tak se lidé ozvou. Neuvědomují si, že celý systém je tak pokřivený, že si nemůžete doplatit pouze rozdíl mezi lepší a horší oční čočkou, ale musíte si ji zaplatit celou, když chcete tu dražší. Což každý rád udělá.

Vy máte zkušenosti z USA a tam lidé u doplácení řeší ještě jiné věci…

Rozhodně. Myslela jsem, že mám poměrně luxusní zdravotní pojištění v USA, ale stejně ta pojišťovna hradí jen 85 procent čehokoliv, ať to stojí 100 tisíc, nebo 5 tisíc dolarů. Navíc je tam spousta lidí bez pojištění, a ti si sami musí hledat cesty třeba cestou grantů, nebo sbírkou způsobem Financuj mě, když mají problém a musí doufat na solidární cítění svých příbuzných, známých nebo spoluobčanů. Sto padesát korun každé tři roky na brýle byl tak jasný populizmus.

Co bude následovat u nás se u zdravotnických prostředků dál?

Pracovní skupina se dál schází bude pracovat na dalších návrzích. Celkem jednomyslně bylo rozhodnuto, že řídit ji bude nadále JUDr. Jakub Král. Všechno se modernizuje a na trh přichází lepší a lepší pomůcky, které kvalitu života pacientů zvyšují, takže je třeba jim otevřít cestu do úhrad.

Lenka Petrášová

Dvacet let se coby novinářka snažila přijít na to, jak funguje české zdravotnictví a proč je v něm tolik nelogických zákrut. Díky tomu otevírala v MF DNES témata, která široce rezonovala napříč společností. Získala za ně také tři prestižní novinářská ocenění. Dnes pracuje ve vydavatelství Economia. Vzhledem k tomu, že svět zdravotnictví považuje za důležitý a domnívá se, že relevantní informace o něm v Česku stále chybí, rozhodla se podílet se na tom, aby se to změnilo.
lenka.petrasova@seznam.cz