Jde o jeden z nejdůležitějších postů ve zdravotnictví: náměstek šéfa Všeobecné zdravotní pojišťovny, která hospodaří s rozpočtem téměř 170 miliard ročně a má portfolio více než 60 procent obyvatel Česka. Dnešním dnem počínaje na něj nastupuje David Šmehlík. Současný člen správní rady největší zdravotní pojišťovny za ANO a mimo jiné poradce ministra zdravotnictví. Ve svém vůbec prvním rozhovoru ve funkci říká, že tlaky lobistů očekává, ale ví, jak se jim ubránit. A plánuje, že dá víc pravomocí lékařům primární péče a zároveň začne měřit kvalitu péče. Což je něco, co zatím zdravotní pojišťovny nedělají, i když nástroje k tomu mají.

Předchůdcem Davida Šmehlíka na postu klíčového náměstka byl Petr Honěk. Ten odešel po dlouholetém působení na VZP letos před prázdninami na vlastní žádost a měl pověst muže, který rozhoduje ve VZP prakticky o všem. A prosadil i dost kontroverzní věci. I jeho nástupce to čeká. Jen málokteré důležité rozhodování v největší pojišťovně v zemi totiž nejde přes tuto pozici. David Šmehlík nyní vyhrál výběrové řízení a musí se vzdát některých svých současných funkcí, aby se neocitl ve střetu zájmů. Kterých? A co budou jeho první kroky v úřadu? Na to odpovídá v exkluzivním rozhovoru pro www.otevrenezdravotnictvi.cz.  

Nastupujete teprve dnes, ale výběrové řízení jste vyhrál již před několika dny. Už Vám ťukají na dveře různí lobbisté? 

Ještě ne, ale očekávám, že to tento týden začne. A ano, vím, že je řada skupin, jimž se leccos nebude líbit. Změny jsou nutné. Takže je mi jasné, že musím komunikovat s řadou lidí, ale lobbisté se zatím neozvali. Možná ví, jaký mám na ně názor. Nečekám, že by to vzdali, ale jsem připraven. 

Jak? Jak chcete čelit tlakům různých vlivových skupin? 

Obklopil jsem se sítí skvělých lidí, jimž věřím. Ti mi dávají zpětnou vazbu a já jim věřím. Jsou to velmi kompetentní, slušní lidé. Ty tlaky budeme umět odfiltrovat. Opřu se o tyto lidi. A jsem připraven to zvládnout.    

Co říkáte na poměrně překvapivý a náhlý odchod Vašeho předchůdce? 

Tak pokud vím, tak se na odchodu oboustranně dohodli s ředitelem VZP. Nakolik to bylo v souvislosti se všemi změnami, které se dějí, nebo jak moc v tom sehrála roli jeho únava po těch letech, či zda tam hrály roli i jiné vlivy, to je těžké posoudit.    

Čím si vysvětlujete, že jste vyhrál klíčovou pozici nyní Vy? Jde o posílení pozice ANO ve VZP? 

Řekl bych, že jsem sehrál důležitou roli v dohodovacím řízení (pozn. - jde o každoroční jednání o tom, kolik zdravotní pojišťovny v dalším roce zaplatí za péči jednotlivým segmentům lékařů či nemocnic). Letos poprvé se podařilo, že dohoda je a vyhovuje prakticky všem stranám, což je docela unikátní situace, jaká tu ještě nebyla. 

Když jste vyhrál výběrové řízení, řekl jste doslova toto: “Zaměřím se na posílení dostupnosti zdravotních služeb, zejména změnu přístupu k organizaci zdravotní péče a posílení kompetencí pojišťovny v této oblasti.“ To je ovšem tak hrozně obecná věta, že si pod tím můžu představit naprosto cokoliv. Můžete být konkrétnější? 

Rozumím. Takže to, čeho bych chtěl dosáhnout je, že bych se chtěl zaměřit na funkci, kterou zdravotní pojišťovny dostaly původně do vínku, ale neplní ji. Totiž být skutečným partnerem pojištěnce. Pojišťovna se má věnovat tomu, jaká je reálná kvalita té zdravotní péče, kterou platí. Věnovat se nejen hrazení té rutinní produkce služeb, ale i tomu, jak je organizována zdravotní péče. Snažit se o to, aby to u nás nebyl systém izolovaných poskytovatelů péče, který není nijak provázaný a nikdo není de facto za nic zodpovědný. Pojištěnec je tu jen vlečen odněkud někam a není motivován k tomu, aby se sám podílel na svém zdraví. Já jsem při těch jednáních dohodovacího řízení zjistil, že u spousty poskytovatelů péče i ze strany pojišťoven, je snaha dohodnout se na tom, aby systém fungoval dobře a efektivně. Nelíbí se mi, že je vše nastaveno tak, kolik se platí, kolik jde do zdravotnictví peněz. A že se vůbec nehledí na to, zda je to efektivní a dobré pro pacienty. A na to, jak je celý systém péče vlastně organizován. Takže se chci v prvé řadě věnovat organizaci péče o pacienty. 

Promiňte, já už jsem pamětník, takže mi to připomíná časy vlády ODS a „řízenou péči“ ala USA… 

Já mám na mysli spíš lepší organizaci primární péče. To, jakým způsobem od lékaře primární péče odcházejí pacienti jinam. Lepší než konfrontace, je spolupráce. Je přitom rolí pojišťovny, aby pacienta edukovala a říkala, kde dostane tu nejlepší péči. 

Řada věcí jde ovšem změnit jen zákonem. Jaké jsou podle Vás v tuto chvíli ty nejpotřebnější? 

Připravuje se nový zákon o zdravotní pojištění. Ambicí je, upravit některá ustanovení tak, aby zdravotní pojišťovny mohly lépe plnit svou roli. 

Konkrétně? 

Například co se týče záležitostí smluv s poskytovateli péče. Ono to samozřejmě má přesah i do zákona o zdravotních službách a dalších zákonů, takže to není jen otázka jednoho zákona. Ten směr je ale takový, že když mi paragraf coby pojišťovně neumožňuje dobře kontrahovat péči, co do kvality pro pacienty, nebo v nějakém standardu, tak je nutné to změnit. 

Mám tomu rozumět tak, že budete chtít, aby pojišťovna změnila strukturu sítě, rozvázala smlouvy tam, kde není spokojena, a naopak přidala poskytovatele péče tam, kde síť není dostatečně hustá? To VZP doposud nedělala nebo jen velmi neochotně. Aby měla svou vlastní jasně strukturovanou síť péče… 

Ten proces musí být velmi pozvolný a řekněme evoluční, nikoliv revoluční. Důležité pro mě je, zaměřit se na to, jaká kvalita péče je daným zařízením poskytována. Chtěl bych lépe definovat, co je standard a pak řešit s jednotlivými segmenty, ať už jde o primární péči, domácí péči či nemocnice, výsledky léčby. Teprve pak se můžeme dívat na to, zda je síť optimálně nastavená a zda je třeba udělat změny. 

Několikrát jste zmínil pojem „kvalita péče“. Jenže to je něco, co se v českém prostředí vůbec neřeší a neměří. Opravdu myslíte, že to VZP dokáže? 

Ano, souhlasím, že se to dodnes nedělo. Ale jsem přesvědčen, že to VZP umí dělat. Spíš myslím, že tento parametr doposud nikoho moc nezajímal. Pořád se řešily pouze peníze. Kolik peněz poskytovatelům péče jde. Jenže my vážně umíme sledovat, jakou službu lékaři pacientům poskytují. I v jaké kvalitě. Máme projekt, na němž pracujeme, a jde v podstatě o minimální počet výkonů, jaké může dané zařízení udělat, aby splnilo kvalitativní parametry. A aby byla zajištěna kvalita péče. 

To už tu bylo za exministra Hegera (TOP 09): zdravotnická veřejnost řešila, zda zrušit porodnice, které mají pod určitý počet porodů. Premisa byla taková, že to kvůli chybějícím zkušenostem nemohou umět a tím pádem je péče dražší a neefektivní. Nestalo se ovšem nic. 

Nejde jen o porody, i když tam je to asi nejsnazší kritérium, ale i o počty jiných operačních výkonů. Na to máme jasné „evidence based medicine“, jaký počet výkonů dává dobré výsledky. Kdo je dělá často, dělá je dobře, o tom se netřeba bavit. A to je zájem pojišťovny: aby zařízení, která mají malý počet určitých výkonů, tak aby je zkrátka nedělali, protože to není dobré pro pacienty. To je první krok. Druhý je fakt, aby se pojišťovna začala dívat na dodržování doporučených postupů léčby, tedy „guide lines“. To jde velmi dobře dnes nastavit u řady věcí: jak má vypadat léčebný protokol. Jsem přesvědčen o tom, že tam jde najít dobrou shodu s lékaři, protože není sporu o tom, co je moderní medicína a správný léčebný postup. Chtěl bych eliminovat tu variabilitu v péči mezi jednotlivými zařízeními či regiony. A vést je k tomu, aby poskytovali péči ve standardizovaném režimu, za nějž pojišťovna bude samozřejmě ochotna dobře zaplatit. 

Jako potenciálního pacienta mě při těchto slovech okamžitě napadne, jestli to není cesta, jak tlačit na poskytovatele péče, aby lidem ordinovali jen biosimilars, generika a co nejlevnější péči… 

Chápu. A vím, že je to dlouhá cesta, aby poskytovatelé péče vnímali pojišťovnu jako partnera, ne drába. Ale dá se začít třeba u poskytovatelů primární péče. 

To znamená, že chcete oprášit třeba projekt Accord, který fungoval jen v pilotním režimu, ale měl zajímavé výsledky? (pozn. Porovnával medikaci a systém léčby u stejných diagnóz u lékařů ve stejném regionu)  

Je to minimálně příležitost, jak nastavit nějaká pravidla. Je to způsob, jak zlepšit kvalitu léčby a péče. Myslím, že i v rámci stávajících podmínek a legislativy se dá udělat mnoho. Stačí v systému řekněme „nového Accordu“ nastavit jaký standard péče poskytovat. A to i co se týče pojištěnců: bonifikace těm, co dodržují, co mají, skvělá asistenční služba pro pacienty, dobrý objednávkový systém, lepší koordinační služba a návaznost po propuštění z péče do následné péče… Takové aktivity jsou proveditelné snadno a nepotřebují změny v legislativě. Je dost pojištěnců, co nechtějí péči nadužívat, ale používat. Takže to je podle mne příležitost, jak se dají změny udělat velmi rychle. 

VZP má dnes svou pacientskou radu, kde skuteční pacienti zasahují do rozhodování o péči. Dokonce přednedávnem poprvé v historii i do zákonů. Změní se s Vaším příchodem něco? 

Počítám s tím, že spolupráce bude pokračovat a skoro bych ji rád ještě víc zintenzivnil. A nejen s pacientskou radou. Byl bych rád, aby se do rozhodovacích procesů zapojovali víc i sami pojištěnci. Chtěl bych zlepšit komunikaci s klienty. Zapojit pacienty. V tom nám pacientské společnosti mohou jen pomoct. Chtěl bych, abychom – pokud se objeví nový léčivý přípravek, nová pacientská pomůcka, nová léčebná metoda – tak abychom se bavili s odbornými společnostmi a s pacientskými organizacemi o tom, pro koho by měly být prioritní a vhodné, jak nastavit organizovat přístup k péči lépe. To je naše role jako pojišťovny, má role.    

Mimochodem: co říkáte na úhradový paragraf 16? 

Jistě, momentálně hodně diskutovaná věc. Vadí mi, jakým způsobem začal být využíván, nebo řekněme zneužíván. Rád bych mu vrátil původní funkci výjimečné věci, nikoliv něčeho, co se používá jako objížďka k tomu, jak prosadit léky do systému. Má jít o režim, který zajistí pacientům, kteří to potřebují, úhradu jejich péče, která u nás ještě není schválena, registrována, placena. Výjimečné a individuální případy. Ne že si přes tento instrument chce výrobce léků prosadit jejich úhradu u nás. Neobejdeme se bez paragrafu 16 kvůli pacientům, ale není to paragraf pro farmaceutické firmy, aby jej účelově zneužívali jako jednodušší cesty, jak dostat své produkty na trh. Toto je nepochybně oblast, na niž se budu soustředit jako na jednu z prvních.  

Dobře. A teď k Vám: Vy máte těch funkcí naakumulovaných poměrně hodně. Jste na svazu pojišťoven, ve správní radě VZP, poradce ministra, pak další pojišťovna… Trochu střet zájmů, ne? Čeho z toho se vzdáte? 

Nástupem do funkce náměstka se samozřejmě vzdávám členství ve správních radách pojišťoven. Ostatně ono to již proběhlo. Jsem členem správní rady ve VZP a v České průmyslové zdravotní pojišťovně. A tam jsem již zaslal rezignační dopisy, jejichž doručením má funkce tam končí. U obou zdravotních pojišťoven. Co se týká poradce ministra, tak jsem velmi rád, že jsme s panem ministrem našli společnou řeč, jak by mělo vypadat veřejné zdravotní pojištění a tam zůstanu. Jsme na začátku cesty, a na té chci pokračovat. Nevidím v tom žádný střet zájmů, spíš naopak, synergii.