Léky na bolest nejsou vitaminy a nelze je brát preventivně

Nedávný slovenský a norský průzkum mezi školáky ukázal, že mladí lidé si berou léky bez konzultace s lékárníky, a ještě coby děti i bez vědomí rodičů. Běžná analgetika pro ně nepředstavují žádné nebezpečí a užívají je preventivně – jako vitaminy. Třeba před těžkou písemkou. Na Slovensku to vede k úvahám, že se něco jako správná léková výchova začlení do středoškolských osnov. Spolupracovat na tom již začalo ministerstvo školství s ministerstvem zdravotnictví. A také tu chtějí zavést národní osvětový program pro rodiče a děti, jak bezpečně užívat léky. V Norsku zase podobný průzkum otevřel téma, zda nevrátit mnohá dosud volně prodejná analgetika zpět do lékáren, kde mohou lékárníci kupujícího snáz informovat o možných interakcích s dalšími léčivy a dalšími riziky užívání. Vše nasvědčuje tomu, že je tu nové varování: mladá generace totiž bere léky jako bezpečný zázrak na všechno.

Martin Dočkal

  • farmaceut
  • vydavatel a provozovatel úspěšného lékárenského webu Apatykář
  • web vznikl před dvaceti lety a byl původně koníčkem při práci lékárníka, dnes jej živí
  • věnuje se dennímu souhrnu zpravodajství z oboru, a to z více než šesti set zdrojů z celého světa
  • pro volební období 2015 – 2018 předseda České farmaceutické společnosti Jana Evangelisty Purkyně
  • pracuje na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy
  • odborný poradce v soutěži Lékárník roku

Martin Dočkal je sice původně lékárník, ale dnes se staví za táru méně, než by chtěl. Naprosto ho totiž vytěžují další aktivity jak v profesní organizaci, tak především v tom, co bylo původně jeho koníčkem: totiž lékárenský web Apatykář. Ten se během dvaceti let stal nejpoužívanější profesní platformou, a to mimo jiné i díky tomu, že Martin Dočkal kvůli němu sleduje denně přes šest stovek nejrůznějších lékárnických zdrojů z celého světa. Narazil proto i na norský a slovenský průzkum kolegů lékárníků, jež zjišťovali, co dospívající mládež ví o lécích na bolest a jak je využívá. A ukázalo se, že realita je dost tristní. Mladí si rizika běžných léků vůbec neuvědomují. Proč to tak je, nad tím se zamýšlí v rozhovoru pro otevrenezdravotnictvi.cz.

Ta zjištění vašich severských i slovenských kolegů jsou poměrně drsná: brát léky proti bolesti jako bonbony a ještě preventivně, to je dost nebezpečná praxe, ne? Notabene když mládež v tomto věku na internetu přece doslova visí a umí si najít správné informace.

Abych řekl pravdu, moc mě to nepřekvapilo. Samozřejmě je jasné, že mladí sledují internet víc než my, ale jsou spíš na sociálních sítích, kam může kdokoliv vložit cokoliv. Ti, kdo léky takto berou, se prostě svěří „kamarádům“ na síti a oni si informace dál neověřují. A dospívající na hlas svých vrstevníků dají poměrně hodně. Já jsem si svého času, asi dva roky zpět, dělal výzkum, nebo spíš takový test mezi mladšími kolegy. Ptal jsem se jich na některé věci z naší profese a překvapilo mě, že se poměrně lehce nechali ovlivnit. Takže vůbec neznamená, že když je generace počítačově hodně gramotná, že si umí fakta utřídit.

Na co jste se jich zeptal?

V té době se řešil prodej vyhrazených léčiv mimo lékárny. Jejich přehled byl malý, ač se to řešilo horem dolem všude. Měli pocit, že se dá prodat téměř cokoliv kromě nějakých silných morfinů.

Zpět k průzkumům: co je podle Vás nejnebezpečnější na tom, když mladí lidé zobou pilulky ve velkém?

Oni si hlavně neuvědomují, že ty léky spolu reagují a jejich potenciál se tak mnohdy násobí nebo jinde naopak vyruší. Nedochází jim, že třeba paralen není lék, který se dá používat preventivně jako vitamíny, ale že má být použit až ve chvíli, kdy je to nezbytně nutné. Tedy až když má člověk zdravotní problém. U mladých vidím ještě jedno nebezpečí právě proto, že tráví tolik času na internetu. Raději se zeptají svých vrstevníků na sociálních sítích, ale nenapadne je, že by spíš měli dorazit do kamenné lékárny, kde dostanou kvalifikovanou radu. Tu od stejně farmakologicky nevzdělaného kamaráda neuslyší. Jenže to by museli vstát od počítače a udělat pár kroků. I proto pořád vidím nezastupitelnou roli lékárníků, ač se dá koupit lék dnes na pár kliknutí. Měli bychom si zvyknout, že naše kroky by měly vést nejdřív do lékárny. Zabrání to řadě problémů.

Na to už je trochu pozdě, ve chvíli, kdy si řadu léků ve spoustě zemí můžete on-line objednat spolu s nedělním nákupem až do domu. Nebo ne? Z toho norského průzkumu vyplynulo, že tamní společnost začala zvažovat, zda některá analgetika nevrátit zpět do lékáren z volného obchodu, aby si pro ně i pro tu radu skutečně člověk musel zajít…

Ano, touto cestou šlo Švédsko. Konkrétně šlo o paracetamol (pozn. red.: léky typu paralen). Tam totiž došlo k tomu, že když se v zemi v roce 2009 udělal ten velký krok a různá do té doby vyhrazená léčiva šla do maloobchodu, tedy na benzínky, a do obchodních řetězců, tak se ukázalo, že stoupl počet předávkovaných lidí. Ve Švédsku těch analgetik totiž nechali jít mimo lékárny poměrně hodně. Takže na základě těchto statistik švédského lékového úřadu, který počet otrav a nežádoucích účinků monitoruje, tam v roce 2015 udělali krok zpět a vrátili řadu analgetik znovu do lékáren.

Jak se to stalo, že bereme léky jako samozřejmý zázrak na všechno?

Bohužel mladší generace opravdu léky bere jako zaklínadlo: „Vezmi si tabletu, bude ti dobře…“ Ale už se nezajímají o příbalový leták ani o to - jak také vyplynulo z průzkumů - zda se lék na daný problém vůbec hodí. Prostě se dočetli někde na sociální síti nebo na chatu, že se ten lék na toto používá, tak si jej vezmou taky. Platí, že mladší generace se ani v lékárně zásadně na nic neptá.

Chcete říct, že to funguje takto: čeká mě zítra těžká písemka, šoupnu do sebe pár paralenů nebo ibalginů a přežiju to v klidu?

Bohužel to tak je, minimálně to prokázala ta norská studie. Slovenská studie byla zaměřená trošku jinak – na léky na kašel, nachlazení a alergie. Tristní vědomosti školáků se však prokázaly v obou případech. Souvisí to také s tím, že jsme si zvykli až příliš na to, že když léčivo pochází z lékárny a prošlo všemi kontrolami, tak je bezpečné. To sice samozřejmě pravda je, pokud se užívá tak jak má. Jenže pokud do sebe budete sypat i ten „obyčejný paralen“ po hrstech, tak ta rizika tam jsou. V tom vidím úskalí volného prodeje léků – že přestáváme vnímat léky jako rizikovou záležitost.

Co hrozí mladému organismu, když do sebe bude sypat analgetika po hrstech?

Mohou tam být poměrně vážné nežádoucí účinky. Setkáváme se s tím poměrně často i u nás, že dojde k předávkování paracetamolem a pak musí pacienti na transplantaci jater do IKEM. Další věc jsou kombinace léků. Řada mladých bere léky na alergii, astma, cukrovku… Jenže pokud se neporadí s lékárníkem, a ty jejich pravidelné léky v sobě samy o sobě obsahují paracetamol, a oni sami si k tomu koupí a berou ještě normální čistý paralen, tak si hned zdvojnásobí dávku léčiva, aniž by to věděli. U alergií zase může být problém, že dost často se jako vedlejší efekt léků vyskytuje ospalost. Pokud si mladík nevhodně zkombinuje lék s jiným volně prodejným, tak ovšem nemůže sednout za volant a jet na dovolenou, protože cestou usne.

Proč se na Slovensku zaměřili zrovna na léky na kašel a nachlazení?

Myslím, že to bylo na základě zpráv ze Spojených států, kde s tím měli hodně velký problém. Zneužívala se tu látka, kterou část z těchto léků obsahuje, a která má při větším požívání halucinogenní účinky. V Americe je proto prodej těchto léčiv omezen nad jednadvacet let věku. A v roce 2016 jej podobně omezili i v Polsku. Víte, jsou to takové vlny: nejdřív to byl kodein, pak pseudoefedrin, a teď jsou to přípravky s dextrometorfanem na léčbu suchého kašle. Mladší generace je prostě hodně vynalézavá. Nejprve na to přišli mladí Švédové, pak se vlna zájmu o léky na kašel převalila přes Ameriku, až se pak přes východní země dostala i k nám.

Co s tím, ve chvíli, kdy se u nás přístup k volně prodejným lékům obecně spíš rozšiřuje – viz dvě velké firmy na dovoz domácích nákupů se spojily s lékárnami a mají ve své nabídce i léčiva?

Jako lékárník to obecně nevnímám moc pozitivně. Na druhou stranu chápu, že je to pohodlný trend dnešní doby. Jako lepší vnímám zkušenost z některých států, kde se rozhodli, že povolí internetový zásilkový prodej léků skrze kamenné lékárny. Netvrdím, že je to to nejlepší – léky k pacientům na dálku, ale oni si uvědomili, že mladá generace to tak chce, takže není jiné cesty. Když se sám podívám na svou neteř, tak si neumím představit, že si půjde vystát frontu do lékárny. Jenže když zásilkový prodej léků zajišťují kamenné lékárny, a ne obchodní řetězce, tak to přeci jen znamená, že lék je veřejností vnímán jako trochu jiné zboží. Jistě, dobrý dohled lékárníků bude i v těch obchodních řetězcích, jinak by to SUKL nedovolil, ale psychologický efekt ve vnímání léků se tím posouvá někam jinam. Právě k té bagatelizaci léků a jejich rizik. Asi bych viděl raději, kdyby to z těchto důvodů provozovala kamenná lékárna, a ne další subjekt, kde se minimálně psychologicky staví lék na úroveň banánu.

V čem přesně by to pomohlo?

Podle toho, co vidím v zahraničí – a právě v severských zemích - tak minimálně v tom, že když si ten teenager zjistí na facebooku, co by mu tak asi pomohlo a jde si lék rovnou objednat, tak tam s nimi přímo komunikuje přes sociální síť proškolený lékárník. A je schopen kvalifikovaně poradit a ovlivnit jej. U nás je to aktivita, která je hodně v plenkách. Bylo by dobré, kdyby si lékárníci sami a včas nastavili pravidla pro zásilkové obchody a nebyli až těmi posledními, kdo zjistí, že všude kolem se pokrok nezastavil, jen oni se zásilkovému prodeji bránili. Čímž netvrdím, že jsem zastánce posílání léků. Jen si uvědomuji realitu.

Lenka Petrášová

Dvacet let se coby novinářka snažila přijít na to, jak funguje české zdravotnictví a proč je v něm tolik nelogických zákrut. Díky tomu otevírala v MF DNES témata, která široce rezonovala napříč společností. Získala za ně také tři prestižní novinářská ocenění. Dnes pracuje ve vydavatelství Economia. Vzhledem k tomu, že svět zdravotnictví považuje za důležitý a domnívá se, že relevantní informace o něm v Česku stále chybí, rozhodla se podílet se na tom, aby se to změnilo.
lenka.petrasova@seznam.cz