Naše společnost na sebe není přísná a bude trvat ještě dlouho, než uvědomění o důležitosti prevence získá, říká náměstkyně Alena Šteflová

Dbát na prevenci se vyplácí lidem i státu. Krátká preventivní prohlídka může člověka ušetřit dlouhé léčby a zajistit mu delší život prožitý ve zdraví. Státu zase šetří peníze, protože investice do preventivních opatření jsou díky snižování výdajů na léčbu ekonomicky efektivní. Ministerstvo zdravotnictví by proto mělo podporovat prevenci co nejvíce. O tom, zda tomu tak je, jsme mluvili s náměstkyní ministra zdravotnictví a expertkou na prevenci Alenou Šteflovou.

MUDr. Alena Šteflová, Ph.D., MPH, je lékařka a náměstkyně ministra zdravotnictví. V roce 2007 dokončila doktorandské studium oboru Preventivní lékařství na 3. lékařské fakultě UK, kde dvacet let působila rovněž jako externí lektorka. Dvanáct let pracovala na ministerstvu zdravotnictví na různých pozicích, mj. jako poradkyně hlavního hygienika. V období let 2003 – 2017 byla ředitelkou české kanceláře WHO. Od roku 2014 se z této pozice podílela na formulaci strategie Zdraví 2020. Je členkou předsednictva České lékařské společnosti JEP a čestnou členkou Společnosti všeobecného lékařství.

Vedle individuální primární prevence, změřené na jednotlivce, existuje celý systém celopopulační primární prevence. Ten mají na starost orgány veřejného zdravotnictví včetně ministerstva. Je tedy naším úkolem vést občany k zodpovědnosti za své zdraví a motivovat je ke zdravému životnímu stylu. Obracíme se na ně proto s různými kampaněmi, doporučeními a vzkazy o preventivních opatřeních a rizikových faktorech, což se souborně označuje termínem podpora zdraví.

To není zrovna jednoduchý úkol…

Bariérou je hlavně to, že pokud jde o rizikové chování, naše společnost není vůči sobě příliš kritická. Vyplývá to z různých mezinárodních srovnání. Například podle ukazatelů nadváhy a obezity patříme v rámci Evropy k pětici nejhorších zemí. Že se Češi o své zdraví nestarají ukazuje i to, že ačkoliv máme dobře nastavený systém pravidelných preventivních prohlídek, které jsou základem prevence, tak většina lidí, odhadem zhruba 70 % populace, svůj zákonem daný nárok na jejich absolvování nevyužívá.

Čím to může být?

Primární prevence se týká zejména lidí bez subjektivních příznaků, kteří se cítí zdraví, a tak na preventivní prohlídky nechodí. Malý efekt prohlídek pak snižuje i motivaci lékařů poskytovat preventivní péči v rozsahu, v jakém je nastavená. Jejich úloha je zde přitom nezastupitelná, protože nejlépe znají své pacienty, jejich rodinné zázemí, prostředí, ve kterém žijí, a tudíž i z něj vyplývající rizika. Lékař by měl umět využít této znalosti, motivovat pacienta k omezení rizikového chování a také mu poradit, jak toho dosáhnout.

Měly by prevenci podporovat i zdravotnická zařízení?

Přenesení prevence do klinického prostředí je cílem mezinárodního projektu s názvem Nemocnice podporující zdraví, který koordinuje dánské centrum Světové zdravotnické organizace (WHO) a jehož doporučení už přejala a aplikuje desítka českých zdravotnických zařízení. Vychází z argumentů typu, že lékař nemůže garantovat kvalitu odvedeného operačního výkonu z důvodu rizikového chování pacienta, že pooperační komplikace mají častěji kuřáci než nekuřáci a podobně. Třeba plánovaná operace je proto pacientovi provedena až poté, co absolvuje odvykací kůru. Takový přístup bychom tu v budoucnu chtěli prosadit. Síť zařízení zapojených do tohoto projektu se i v Česku rozrůstá, ale myslím si, že ani české zdravotnictví ani pacienti na to ještě připraveni nejsou. Naše společnost není na takovouto přísnost vůči sobě nastavena a bude trvat ještě dlouho, než potřebné uvědomění o hodnotě zdraví a prevence získá.

Mluvíme o nízké zdravotní gramotnosti české populace?

Zdravotní gramotnost se posuzuje podle schopnosti člověka vyhledat si informaci, porozumět jí a následně se podle toho zachovat. Když jsme v roce 2015 zkoumali úroveň zdravotní gramotnosti Čechů ve srovnání s dalšími osmi evropskými zeměmi ze studie WHO, skončili jsme na předposledním místě. Ukázalo se, že zhruba 60 % české populace má nedostatečnou úroveň zdravotní gramotnosti, přičemž ze tří sledovaných oblastí byla nejslabší ve znalostech o zdravém životním stylu a podpoře zdraví. Pochopili jsme, že je to téma, na které se musíme zaměřit.

Odráží se nízká zdravotní gramotnost v proočkovanosti populace?

Myslím, že s proočkovaností je na tom Česko pořád dobře, nicméně dochází k výraznému poklesu. To je dáno atmosférou ve společnosti. Vždy tu bude malé procento populace zastávající protipól většinového názoru. Mezinárodní doporučení jsou v tomto ale jednoznačná. Očkování je jedno z nejefektivnějších preventivních opatření. Kolektivní imunizace je důležitá nejenom v tom, že chráníme sami sebe, ale také lidi z našeho okolí, kteří být očkováni třeba nemohou. Uvědomění společnosti je v tomto velmi důležité. Systém povinného očkovaní je podle mě v Česku dobře zažitý a většina společnosti ho tak vnímá a akceptuje. U nepovinných očkování v dospělém věku ale musíme na veřejnost více apelovat, zejména na rizikovou skupinu seniorů, pro které mohou být třeba pneumokokové nákazy přidružené k dalším onemocněním fatální. To je třeba akcentovat silněji, protože ačkoliv probíhá poměrně masivní informační kampaň o očkování proti chřipce, proočkovanost dosahuje pouze 5 až 6 %. V minulém roce se přitom ukázalo, jak závažné onemocnění to je.

Jak je to u screeningových programů?

Tam je situace o něco lepší, ale přesto se nesetkáváme s úplným pochopením ze strany společnosti. Lidé totiž mají často obavu na screeningové vyšetření jít. Ani v tomto společnost ještě zcela nedozrála a neuvědomuje si hodnotu zdraví. Dnes už přitom medicína pokročila natolik, že když screening odhalí onkologické onemocnění v raném stadiu, pravděpodobnost vyléčení a zaručení kvality života jsou na velmi vysoké úrovni. I toto musíme dostat ještě víc do veřejného povědomí.

Podpora zdravotní gramotnosti je jedním z akčních plánů strategie Zdraví 2020. Rok 2020 se pomalu blíží…Jak se podařilo naplnit cíle tohoto programu?

To je velmi aktuální téma resortu. Národní strategie Zdraví 2020 vznikla v reakci na výzvu WHO, aby si jednotlivé státy vytvořily po vzoru celoevropské strategie Health 2020 vlastní koncepty pro ochranu a podporu zdraví. Do práce jsme se pustili opravdu s vervou. Stanovili jsme si priority a s největšími tuzemskými experty naformulovali jejich akční plány. Připravená strategie se zároveň použila jako projekt současného programového období pro čerpání evropských strukturálních fondů. Slíbené finanční prostředky, které měly naplnění cílů strategie umožnit, jsme ale nedostali, a práce na její realizaci ustrnula. Pan ministr Vojtěch ovšem hned po uvedení do funkce deklaroval, že by rád na tento program navázal. Aktuálním úkolem resortu je proto jeho aktualizace a využití při přípravě nové strategie na následující desetiletí do roku 2030.

Jak bude kontrolováno, že se naformulované plány skutečně plní?

Každý rok je vládě předkládaná zpráva o plnění akčních plánů. O výsledky se zajímá i Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny, který si vyžádal pravidelné kvartální informování přímo na jejich zasedání. Na tomto materiálu spolupracujeme i s dalšími resorty, zejména s ministerstvem školství. U podporování zdraví je meziresortní spolupráce nezbytná. Je třeba dohodnout se na společných cílech, například pokud jde o oblast školního stravování nebo tělesné výchovy. Nedávno jsme například měli společnou tiskovou konferenci v rámci akčního plánu na podporu pohybu dětí ve školách, kde jsme definovali opatření, která by situaci měla zlepšit. Jde zejména o zavedení aktivních přestávek, navýšení počtu hodin pohybu ve školách, zařazování pohybu do předmětů primárně nepohybového charakteru, podpora strategického plánování obcí v oblasti sportu a zajištění informovanosti odborné i laické veřejnosti prostřednictvím národního portálu zaměřeného na podporu pohybu.   

Dostane se k výstupům Zdraví 2020 i veřejnost?

Výstupy napříč všemi akčními plány strategie, ať už z oblasti očkování, výživy, kvality či dostupnosti péče, budeme veřejnosti zprostředkovávat online prostřednictvím Národního zdravotnického informačního portálu. Chceme tak posílit vzájemnou komunikaci, která byla dosud naším slabým článkem. Na tomto portálu lidé naleznou všechny potřebné informace o zdraví a zdravotnictví, jejichž správnost a odbornost bude garantována ministerstvem ve spolupráci s důvěryhodnými partnery jako je Česká lékařská společnost. Nemůžeme sice konkurovat všem – často neaktuálním a zavádějícím – informacím, které na internetu kolují, ale musíme se o to snažit.

Anna Hanušová

V roce 2017 dokončila bakalářské studium žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci a v současnosti pokračuje ve studiu stejného oboru na magisterském stupni na Univerzitě Karlově. Tematicky se zaměřila na oblast jí osobně nejbližší, a to zdraví a zdravotnictví. Důležité je pro ni věnovat se tomu, co je užitečné a čím pomůže druhým. Spolupráce na portálu Otevřené zdravotnictví jí to umožňuje.
hanusova.andy@seznam.cz