Kolem zdravotních sester se začínají dít zajímavé věci. Přednedávnem byla ve funkci České asociace sester znovu potvrzena dlouholetá dosavadní prezidentka Martina Šochmanová. A ta se netají tím, že by i sestry měly mít povinné členství v komoře, stejně jako lékaři mají ze zákona stavovskou organizaci Českou lékařskou komoru. Dost ohlasů měla na veřejnosti také nedávná kauza „Rohlíky“. Tedy situace, kdy ředitel nemocnice v Duchcově zareagoval na stížnosti k nedostatku sester tak, že prohlásil: „Kde jinde jsou pracovníci v teple, mohou si natočit čaj a mít rohlík po pacientovi, který ho nesní k snídani?“ Takže od naštvaných sester z celé republiky začal dostávat tolik rohlíků, až jej to donutilo omluvit se. A naposledy před pár dny nadzvedl pro změnu veřejnost dokument České televize Infiltrace, který ukazuje aroganci zdravotníků, které vedla k vigilnímu kómatu jinak zdravého chlapce či k tomu, že těhotná žena přišla o dvě nenarozené děti. (viz. zdroje)

Lenka Šnajdrová

Vedoucí skupiny pro komunikaci a média v České asociaci sester. Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Mladé Boleslavi, poté patnáct let pracovala jako všeobecná sestra na chirurgii se specializací na ošetřovatelskou péčí v chirurgii. Posledních patnáct let ji baví šíření osvěty o zdravotnících a digitální svět a nová média, takže se jí přezdívá „digisestra“ a pomáhá neziskovým organizacím. Je také zakladatelkou webu osetrovatelstvi.info.cz

Ideální příležitost udělat rozhovor s mediální zástupkyní České asociace sester Lenkou Šnajdrovou.

V posledních dnech byl odvysílán díl z Cyklu České televize Infiltrace o tom, jak ani samy sestry a zdravotníci nejsou chráněni před chybami personálu v nemocnici, kde pracují, pokud jim někdo blízký onemocní. Nemluvě o aroganci a nemožnosti dobrat se důvodu smrti blízkého člověka. Co jste na něj říkala? Máme se i my jako pacienti bát?

Mě tento díl pořadu Infiltrace hodně zasáhl. Případ Adámka, který jde na vytržení mandlí a skončí v kómatu na zbytek života je samozřejmě tragický. Ale víte, mne tam přišlo mnohem důležitější než to, co jsme viděli, to, co jsme neviděli. Proč se Adámek s maminkou ocitl u zamčené ambulance, kde nikdo nebyl? Kdo je tam poslal? Jaké jsou mechanismy v té nemocnici? Jsou zdravotníci dobře trénováni na krizové situace? To jsme v tom pořadu neviděli, takže to vypadá jako lidské selhání, ale ono to může být způsobeno systémovou chybou.

Třetí případ mi také hodně vadil, kdy žena bojuje o to, aby se vůbec dozvěděla, proč zemřela její maminka. Viděla jsem část té dokumentace a dopisování si s úřady, které si ji přehazují jako horký brambor a docela mě vyděsilo, když pak ministerstvo napsalo na sociální sítě, že máme dobře nastavené procesy. Ty mohou být nastavené dobře, ale evidentně nefungují. Obyčejný člověk se nemůže domoci svého práva, což považuji za hrozné a nejen ve zdravotnictví.

A mám se tedy bát jít do nemocnice, když tady to byla navíc taky kolegyně zdravotnice?

Neřekla bych bát se. Ale určitě se ptát. Kontrolovat a všímat si. Když mi třeba přijde sestra odebírat krev, tak já si všímám, jestli to dělá v čerstvě nasazených rukavicích. To jsou takové základní věci. I fakt, že si pak desinfikuje ruce. Ústřední vojenská nemocnice má dobře zpracované informační materiály, co by pacient neměl opominout v nemocnici, aby si zajistil lepší bezpečí, a koneckonců Ministerstvo zdravotnictví taky vydalo dobrou brožurku, která je i ke stažení on-line. A je to určitě dobrý základ pro to, vzít si ji s sebou před odchodem do nemocnice a všímat si, co je pro u chování zdravotníků potenciálně nebezpečné. Samozřejmě, ani bdělý pacient a informovaná rodina nezabrání lidské chybě. Ta se může stát vždy.

Ve zdravotním výboru Poslanecké sněmovny nyní proběhlo první jednání týkající se vzniku povinného členství v komoře pro všechny sestry. Není to sice poprvé, co se o sesterské komoře mluví, ale teď už probíhají vážná jednání s politiky. Co by bylo výhodou takového povinného členství?

Nejvíc otázek se zatím točí kolem toho, zda by měla komora zastřešovat jen sestry, nebo i další zdravotnické profese. To znamená třeba i záchranáře, porodní asistentky, zdravotnické asistenty, farmakologické asistenty a další. Takže těch otázek je řada a debata bude ještě dlouhá.

Co se týče výhod komory, tak je to nepochybně větší prestiž profese. Vezměte si už to vědomí: „Ti jsou tak důležití, že mají vlastní komoru!“ Znamená to mimo jiné moci si nastavovat jasná pravidla, kudy se bude profese ubírat dál a nečekat na to, co vypadne z politiků. Záleží samozřejmě na tom, jak vypadá legislativa kolem komory. Určitě je důležité, že je připomínkovým orgánem pro vznikající zákony a všechny připomínky musí být vypořádány. Komora je také důležitým místem, jež řeší celoživotní vzdělávání členů a zajišťuje tak, že nikdo nezakrní v minulosti. Další výhodou je nutnost registrace sester, takže bychom přesně věděli, kolik jich je, odkud, v jakých regionech, na jakých konkrétních místech, jaké mají úvazky…

Má povinné členství nějaké nevýhody či odpůrce?

Co je pro někoho výhodou, může být u jiného nevýhoda. Jiné potřeby a požadavky má sestra v ambulanci, jiné porodní asistentka. Takže už jen sladit toto vše je těžké. Obecně je ovšem nelibě přijímáno už ono slovo „povinné členství“. Sestry mají totiž už tak dost práce a mít k tomu povinnost platit členský příspěvek a lecčeho se zúčastnit navíc, to chápu, že mnohým odpůrcům vadí a ptají se, co za to.

Přirovnala bych to k povinnosti platit poplatky v nemocnici. Všichni čekali, jak rázem bude dobré jídlo v nemocnicích a televize všude. Jenže ono to tak není. Ten poplatek byl obecně určen na rozvoj zdravotnického zařízení a situace v komoře by asi nebyla moc jiná. V každém případě by to byla výhoda pro aktivní členy, které zajímá, kam se obor posouvá, aby se účastnili různých politických jednání.

Připravuje se v tomto ohledu již nějaká legislativa?

Zdravotní výbor dal vzniku naší komory zelenou, s tím, že by taková organizace měla být povinnou součástí vzdělávání sester a ne lékařských zdravotnických pracovníků. Teď aktuálně se chystají sezení u kulatých stolů s odborníky, kde se bude definovat role komory a další podobné věci. Jistěže to nebude věc, která bude za chvíli hotová, ale když budu hodně optimistická, tak by do roka mohl být na stole návrh zákona k připomínkám.

Slyším v posledním roce pořád o tom, jak sestřičky dostaly přidáno nejvíc v historii. Je to pravda?

Dobrá otázka… Obecně se sice dá říct, že ano, ale jednak ne všechny, a jednak se tím navýšením jen kompenzoval fakt, že předtím platy od roku 2015 stagnovaly. Až tedy letos dochází ke skokovějšímu navýšení. A pozor: jsou velké rozdíly mezi platem a mzdou. A pak je velký rozdíl mezi tím, zda sestra pracuje ve směnném provozu nebo v jednosměnném.

Dá se tedy ze sesterského platu v Praze tedy nájem bytu?

Z některých ano, ale z jiných ne. Záleží na tom, zda ta sestra je třeba matka samoživitelka, nebo zda má partnera. Asi se dá zaplatit nájem, ale určitě ne koupit byt, protože na hypotéku sestra sama určitě nedosáhne.

Který sesterský obor je nejhůře placen a kde tudíž sestry nejvíc chybí?

Ani tady není odpověď jednoznačná. Nedá se obecně říct, že by byl některý sesterský obor nejhůř placený. Spíš jsou to konkrétní pracovní místa nebo je to tam, kde poměr zátěže je velký a neodpovídá platu. To znamená, že hodně chybí sestry na standardních odděleních akutních interen či chirurgií. Pak v provozech jako jsou oddělení LDN či následné péče, kde jsou pacienti převážně ležící a vyžadují velké množství těžké fyzické práce. Často se tam potýkají i se stavebně nevhodnými pokoji, takže potřebují-li vyjet ven s třetí postelí s pacientem, musí nejdřív vystěhovat ty dva předním a podobně. Ne úplně dobrý plat mají také sestry u některých praktických lékařů. Tam se dostanou na ten nejnižší zaručený příjem, ale zase může být pro mnohé benefitem na jasně daná pracovní doba.

Jak moc se liší platy a odměny sester, pokud pracují ve státním sektoru či jsou v soukromém?

Na tiskové konferenci Ministerstva zdravotnictví, která proběhla před měsícem, prezentovali data, že ten rozdíl dělá osm až deset tisíc korun, což je opravdu hodně.

Na jednání Sněmu České asociace sester ministr Adama Vojtěch deklaroval potřebu změny personální vyhlášky a posílení pomocného personálu tak, aby ani sanitáři a ošetřovatelky nebyli přetěžováni. Jak to lze zařídit? Neznamenalo by to změnu řady zákonů?

To ani ne. Stačilo by vlastně změnit jen vyhlášku 99/ 2012 Sb. „O minimální personální obsazenosti“. Bohužel je pravda, že tím, jak nám chybí lidé ve všech oborech, nejen sestry, tak to asi nebude mít řešení. Zdravotnické zařízení sice dostane vyhláškou, že tam má mít o pět lidí víc, ale otázka je, kde je vezmou.

Dost se také hovoří o změně kompetencí sester a jejich posílení, laik se v tom nevyzná, ani v tom, jak se správně sestrám říká. Co dnes vlastně sestra smí dělat?

Tím prvním jste mě rozesmála. Máte pravdu. Obecně mají pacienti říkat všem sestro, ať je to zdravotnický asistent či laborant, jemuž pacient odevzdává nějaké vzorky. V nemocnici to nikomu nevadí. Co mi ale vadí je, že když média informují o zdravotnících, tak také zjednodušují, a zdravotníci pak neví, koho z nich se chystané návrhy vlastně týkají. A chybují i personalisté. Když se podívám na některé inzeráty, tak mnohdy nevím, koho vlastně zdravotnické zařízení hledá.

A co se týče toho, co sestry smí dělat, tak to určuje vyhláška 50/2015 Sb. To je jedna věc, ale jak se to skutečně v nemocnici dodržuje, je věc druhá. Tedy zda má dotyčný pracovník, který přistupuje k pacientovi, všechny potřebné kompetence, k tomu, co se chystá udělat.

Když už sestry odcházejí mimo zdravotnictví, kam a jaké jsou jejich nejčastější důvody?

To je různé. Tím, že jsou dobré v komunikaci, často odchází do služeb. To znamená, že se rekvalifikují na nějakou kosmetiku, masáže, poradenství, nehtový design či prodej výživových doplňků. Hodně velký vliv na důvod odchodu má pracovní doba. Jestliže pracuje jako kosmetička, může dělat jeden den od osmi do tří a další den, když potřebuje k lékaři, tak od dvanácti do šesti. To v nemocnicích vzhledem k nedostatku lidí nelze.

Co by tedy pomohlo, aby sestry zůstávaly ve zdravotnictví? Větší samostatnost v práci je pro mnohé určitě zajímavá. A v nedávném rozhovoru si posteskl šéf největší nemocnice v zemi Miloslav Ludvík, že lituje, že ve státním nemůže dát zaměstnancům finančně motivační stipendia už při škole, aby si je udržel. Bylo by toto řešením?

Nemocnice zcela jistě mají šanci dát odměny. A tady musím říct, že mnohé už si to uvědomují. Navíc začaly platit i studentům na prázdninových brigádách a stipendia. Za to, že u nich budou pracovat. Vezměte si, že studenti zdravotnických škol potřebují nutnou praxi, ale místo, aby si přivydělali v létě na brigádě jako ostatní, pracují zadarmo v nemocnici kvůli nutné praxi. Mnohé krajské nemocnice už je dotují a je to dobře, protože to jsou tisíce hodin, které tam sestry tráví.

Vzdělávání sester je další věc, v níž se laik neorientuje. Proběhly po řadě diskusí nejrůznější změny a mám trochu pocit chaosu. Co by podle Vás pomohlo k dobrému vzdělávacímu systému?

Osobně si myslím, že není úplně špatný. Samozřejmě odráží požadavky Evropské unie, které se složitě kloubily s naším školským systémem. Určitě by teď aktuálně pomohlo nijak víc se v tom nehrabat. Když se naposledy s velkou slávou zařizoval systém studia „4 plus 1“, tak se až teď ukazuje, že ono to zase až taková hitparáda není. Nicméně: určitě bych se také nevracela do minulosti, k tomu, co tu bylo před patnácti lety, protože tak se nikdy nehneme dopředu. Ponechme ten systém vzdělávání zatím tak jak je.

A co ony zvýšené kompetence, o nichž se nyní také hodně mluví, ty by se týkaly všech sester? Jak by souvisely třeba s dosaženým vzděláním a s praxí – je známo, že dobrá sestra u internisty ovládá po letech prakticky totéž, co on…

Ano, to by bylo dobré sladit to, co se na školách učí, s realitou v nemocnicích. Nicméně materiál, který k tomu Ministerstvo zdravotnictví připravuje, jsem ještě neviděla. Ta vyhláška už teď říká, co zdravotník dělat může, ale nakonec je na zaměstnavateli v praxi, jakou stanoví náplň práce. A on jej nemusí nechat dělat vše, co se naučil. Může některé kompetence svěřit jen pracovníkům, kteří mají pět let praxe za sebou nebo nějaké další certifikované kurzy. To už trochu funguje. Například cévkování muže. Což je typická kompetence, kterou všeobecná sestra dělat nesmí, ale pokud na své náklady nebo na základě vyslání zaměstnavatelem na certifikovaný kurz tuto dovednost získá, tak je to plus. I když je mi jasné, že když se sestra o takový kurz zajímá, tak už tu dovednost dávno má.

Bude tedy znamenat víc kompetencí víc práce nebo spíš jen zlegalizujeme to, že to sestry už stejně dělají?

Spíš si myslím, že to jen zlegalizujeme. A určitě to souvisí i s délkou praxe, nejen se vzděláním. Například na Slovensku mají sestru s takzvanou pokročilou praxí, která odpracovala určitá léta a smí legálně dělat mnohé věci navíc. Myslím, že touto cestou už jdeme taky a je to správně.

Co momentálně považujete ve své profesi za největší problém?

Čas. Do bodu, kdy chybí tolik zdravotnického personálu jsme se nedostali ze dne na den, ale je to něco, co nastalo pomalu a postupně už před deseti lety. A bude trvat další léta, než se to napraví. Proto bych dalších deset let s celým vzdělávacím systémem raději moc drastické revoluce nedělala.

Dovoz ukrajinských sestřiček nám propad nevyřeší?

Obávám se, že ne. Jejich nábor je strašně pracný. Musí sem přijet, učit se jazyk, po celou dobu nad sebou musí mít nadřízeného, mají omezené kompetence… Co na to říct? Prostě jich tu nebude tolik, aby nás spasily.

Kampaň Nursing Now

• jde o již tříletou kampaň Světové zdravotnické organizace, letos v květnu se do ní s požehnáním Ministerstva zdravotnictví ČR zapojila i Česká republika vedle Kanady či třeba Libérie
• cílem je posílit důstojnou roli zdravotních sester

Proč se sestry na rozdíl od lékařů málokdy dokáží tak zmobilizovat, že by zorganizovaly stávkou s celorepublikovým dopadem? Nebo šly bojovat za vyšší platy? Jen tou chybějící komorou to asi nebude, že?

Já mám na to osobní teorii, která samozřejmě nevím, jestli je platná. Ale vezměte si: my jsme sestry před rokem 1989 vzdělávaly v tom, že sestra je ta pravá ruka lékaře, že má dělat, co jí řekne a nějaký její vlastní názor na věc nikoho nezajímá. Někde to tak je ještě dodnes. Přitom když se podíváme do historie tak ve válečném a meziválečném období byly sestry ve veřejném prostoru hodně vidět a slyšet a ve skutečnosti často i pomáhaly vést tu ruku lékaře. Období socialismu to poněkud smazalo. Sestry zaujaly pasivní postoj.

Nicméně teď sleduji, že se to mění. Hodně je to vidět díky kampani Nursing Now. Možná i ta posílí sestry, aby víc vstupovaly do politiky, mluvili s politiky, angažovaly se a snažily se posílit postavení profese. Ta mladá dravá generace už je totiž a akčnější a daleko lépe si umí říct co chce.

Jednou z mála výjimek, kdy se sestry zmobilizovaly, bylo, když začaly posílat rohlíky řediteli nemocnice, jež se veřejně podivil, že sestry přece mají dobrou práci, sedí v teple a mají možnost si vzít zbylé rohlíky po pacientech… Co jste na to říkala?

Myslím, že ta akce kdyby byla víc koordinovaná, a nebyl to jen takový momentální nápad pár desítek sester, tak by to mohlo být zajímavé. Protože i velká média si všimla, že sestry se umí ozvat, a že ta slova vůči nim nebyla fér. Každopádně v tom vidím právě takový ten zárodek toho, že sestry už nechtějí být pasívní.

Jak jde vůbec práce sester zatraktivnit, aby jich na školách víc? To je taky jedna z kampaní, které momentálně běží…

Já si úplně nemyslím, že studentů je na školách málo. Rodí se méně dětí a studenti se rozvrstvili mezi více soukromých škol, které tu dříve nebyly. Ale ke kampani „Studuj zdrávku“… Z té jsem trochu rozpačitá. Nevím, zda to studentům správně sleduje, co je čeká. Pod nápisem Studuj zdrávku je totiž obrázek záchranáře, ale tím se můžete stát i když vystudujete gymnázium. Takže uvidím, jaký bude kampaň mít úspěch- Nedokážu zhodnotit, jak myslí dnešní třináctiletí.

Já bych spíš víc pracovala na tom, aby sestry měly lepší pracovní prostředí. Teď hledám správná slova… Zkrátka aby to nefungovalo tak jako doposud na mnohých pracovištích, že sestry dostávají příkazy a mají je bezhlavě plnit. Ale aby si to zařízení, kde pracují, mohly vzít za své. Tedy třeba rozhodovat o tom, jaké závěsy budou, zda bude na oddělení zelené nebo modré povlečení na postelích. Nebo aby mohly rozhodovat o nějakém harmonogramu lepšího rozvržení práce. Některé vyhovují třeba víc úterky v práci, jiná má tou dobou jógu a nechce o ni přijít, když to někdo jiný naplánuje. A to už je hodně o managementu, o plánování a dobrém přístupu k zaměstnancům seshora.

Je něco pozitivního v profesi, ať nekončíme negativně?

Osobně mě překvapilo, že když se tuším loni měnila vyhláška o zdravotnické dokumentaci, která měla přinést zjednodušení, tak opravdu mnohá zařízení revidovala nutnost toho, co chtějí zapisovat a administrativu zjednodušila.

Proč Vy sama jste kdysi šla studovat na sestru a proč u tohoto povolání stále zůstáváte i po všech těch letech?

Já už jsem spíš aktivistická než aktivní sestra (směje se). Důvod, proč jsem šla studovat zdravotní školu, tak byl, že mi to přišlo jako vrcholně samostatné povolání. Takže se tomu po letech směju…