Celkem 75,4 milionů korun stála v loňském roce léčba onkologických pacientů za pomoci protonového ozařování. „Jen podotýkám, že rok 2018 ještě není zcela uzavřen, čísla tedy nejsou konečná,“ řekla pro web otevrenezdravotnictvi.cz Lucie Krausová z tiskového oddělení VZP. Od roku 2013, kdy se u nás léčba protonovým paprskem začala hradit i v nově vzniklém českém soukromém protonovém centru, se tak suma za ni zvýšila šestkrát, přičemž počet pacientů se zvýšil osmkrát: z původních jedenadvaceti na loňských 159. Jak však opět dodává Lucie Krausová, ani počet pacientů za poslední čtvrtletí loňského roku ještě není uzavřený. Právě největší zdravotní pojišťovna v zemi logicky hradí největší podíl peněz za léčbu – z ostatních pojišťoven jde jen o jednotky případů pacientů. VZP je navíc s příběhem vzniku protonové léčby v Česku nejvíc spjatá.

Historie protonové léčby v Česku

• V dubnu 2006 uzavřel Antonín Pečenka coby nucený správce VZP za pojišťovnu smlouvu o smlouvě budoucí, která ji zavazuje po dobu 15 let hradit tehdy teprve vznikajícímu soukromému Protonovému centru léčbu ročně pro 1650 pacientů při ceně cca 26 tisíc korun za jedno ozáření
• Když smlouva později vyšla najevo, vzbudila velkou nevoli jak ve VZP, tak i u státu včetně některých odborných lékařských společností. Pacient bývá totiž průměrně vystaven dvacítce ozařovacích cyklů, takže kontrakt se soukromou společností, jíž protonové centrum patří, mohl firmě vynést miliardy ze zdravotního pojištění
• VZP proto smlouvu neuznala a firma vyvolala arbitráž
• Vlastníkem protonového centra a investorem je společnost Immorent PTC ze skupiny Erste Group Immorent, provozovatelem je společnost Proton Therapy Center Czech, patřící podnikatelům Pavlu a Václavovi Laštovkovým
• Dalším důvodem nevole proti protonu byl fakt, že nucený správce smlouvu uzavřel v posledních dnech v úřadu, kdy již nucená správa VZP končila a poté šel pracovat právě do soukromého protonového centra
• Antonín Pečenka tak stanul před soudem. Obvodní soud pro Prahu 3 jej nejprve zprostil obžaloby a poté jeho stíhání zastavil jako promlčené. Opakovaně zasáhl Městský soud v Praze, napotřetí pak Pečenka dostal podmínku a jeho stížnost proti ní Ústavní soud zamítl
• Rozhodčí soud platnost smlouvy o smlouvě budoucí neuznal. VZP byla přesto nucena se postupně s firmou dohodnout na úhradě léčby, ovšem za jiných podmínek a od roku 2013 se tak protonová léčba pacientů v Česku v indikovaných případech postupně začleňovala do hrazení. Nyní je hrazena ze zákona všem potřebným pacientům u všech pojišťoven i v ČR

Příběh protonu v Česku se začal odvíjet v letech 2002 – 2005 a vyvrcholil v roce 2006, kdy tehdejší nucený správce VZP Antonín Pečenka uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí se soukromou firmou bratrů Pavla a Václava Laštovkových. V ní se zavázal, že VZP bude hradit léčbu v soukromém centru celkem více než šestnácti stům onkologických pacientů ročně. Vzhledem ke sjednané ceně za terapii by tak firma dokázala rychle splácet poskytnutý úvěr od rakouské firmy ze skupiny Erste, která projekt zafinancovala. Když příběh vyšel najevo včetně toho, že Antonín Pečenka brzy poté přešel pracovat právě do vznikajícího soukromého protonového centra, vypukl skandál.

Následovala řada soudů (viz box), politických jednání, osočování a odborných lékařských přestřelek na téma zda proton ano či ne. Pro české pacienty ovšem znamenal průlom rok 2012.

První pojišťovnou, s níž soukromé protonové centrum uzavřelo smlouvu o hrazení léčby, byla již v roce 2012, kdy bylo české centrum dostavěno, Vojenská zdravotní pojišťovna. Do té doby se čeští pacienti jezdili léčit do nejbližšího centra v Mnichově. Včetně těch z VZP, jelikož ta léčbu v Česku odmítala hradit jako drahou. O rok později se rekrutoval první český pacient soukromého centra ze Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra - ta schválila a zaplatila léčbu svému pojištěnci v Česku, protože podle ní hrozilo nebezpečí z prodlení, kdyby cestoval do Mnichova. Za léčbu devětatřicetiletého pacienta s nádorem mozku tehdy dala bezmála milion korun – pacient dostal 37 ozařovacích dávek po 26 000 Kč za jednu.

Dále se příběh protonu u nás nevyvíjel moc optimisticky pro protonové centrum, které potřebovalo investorovi rychle splácet poskytnutý úvěr na stavbu – šlo o 4,2 miliardy korun. Jenže ceny, které si počítalo české centrum za ozařování, vycházely v zahraničí dvojnásob levněji.

„Devítiletý chlapec s nádorem mediastina (mezihrudí). Kompletní terapie si vyžaduje 39 frakcí. ZPMV ČR vyžádaná kalkulace pražského protonového centra je: 26 000 Kč za 1 ozařovací frakci. Celkem 1 014 000 Kč. Kalkulace protonového centra v Mnichově je: 13 800 Kč/1 frakce. Celkem 538 200 Kč,“ uvedla tehdy mluvčí Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Hana Kadečková s tím, že pojišťovna schválila léčbu v Mnichově. Není divu, že se v jednu chvíli protonové centrum kvůli nespláceným závazkům ocitlo v nabídce na prodej a přežívalo jen díky lákání pacientů ze zahraničí, především bohatých Rusů.

Ukradení pacienti a agresivní reklama

Také VZP totiž do té doby hradit léčbu u nás odmítala a pacienty, kteří k ní byli indikováni, vozila do zahraničí, ovšem na Západ. „S mnichovským centrem má VZP domluvenou paušální cenu - 502 000 korun za pacienta, a to bez ohledu na počet ozařování. Za cenu, kterou si Protonové centrum v Praze účtovalo za dva klienty VZP, by tak v Mnichově mohli dostat od zkušenějšího týmu stejnou terapii klienti tři,“ popsal tehdy mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Příběh pokračoval „ukradenými pacienty“ v roli rukojmích, kteří již měli schválenou léčbu v Mnichově a nakonec je odléčilo české centrum a dohadovalo se s pojišťovnami o proplacení léčby, neexistujícími pacienty, agresivní reklamou na proton, která nevybíravě útočila na city onkologických pacientů a především řadou soudů.

Pro Antonína Pečenku, jehož se soudy především týkaly, to znamenalo, že po zhruba pěti letech tahanic odešel s podmínkou. A to poté, co i Ústavní soud loni zamítl jeho stížnost proti rozhodnutí, že za uzavření smlouvy o smlouvě budoucí s firmou Proton Therapy Centre Czech, dostal trest dva roky vězení s podmínečným odkladem na tři roky. Verdikt potvrdil také Nejvyšší soud, když uvedl, že Pečenka měl jako nucený správce „narovnat finanční politiku VZP“, místo toho však „upřednostnil v rámci výkonu své pravomoci soukromý projekt protonového centra, aby tak umožnil profinancování investičního záměru, který by byl bez garance úhrad ze strany VZP nerealizovatelný“.

Počty schválených žádostí a náklady VZP na protonovou terapii za roky 2013 - 2018

Pečenka pochybení vždy důrazně popíral s tím, že se dostal „pro dobrotu na žebrotu“. Před soudy se hájil tím, že chtěl v Česku zavést nejmodernější léčbu, šetrnější pro pacienty a o své cestě za protonovou léčbou u nás a o jejím zákulisí dokonce napsal a loni vydal knihu. Má bezpochyby pravdu v mnohém pravdu. Jeho podíl na tom, že je protonová léčba v Česku, mu nikdo nemůže upřít. Čeští pacienti už nemusí cestovat do zahraničí, což onkologicky nemocné samo o sobě zatěžuje, nejsou vytrženi z domácího prostředí, což hlavně děti nesou nelibě, nehledě na to, že i zdravému se hůře komunikuje v cizím jazyce. Pro mnohé pacienty převoz ani není možný vzhledem k probíhající další souběžné léčbě.

Vyplatí se další centrum v Česku?

Kdo vlastně dostává protonovou léčbu? „ Jedná se o pacienty například s rakovinou v oblasti centrální nervové soustavy, hlavy a krku, dýchacího a trávicího ústrojí, s rakovinou prsu a prostaty nebo Hodkinovým lymfomem,“ říká Lucie Krausová z VZP. Také se uplatňuje u dětských nádorů, nádorů očí a čím dál více jej žádají ženy s nádory prsu.

Kde jsou protonová centra

• Kanada – 1
• Čína – 2
• Česká republika – 1
• Francie – 3
• Německo – 5
• Itálie – 3
• Japonsko – 12
• Nizozemí – 1
• Korea – 2
• Polsko – 1
• Rusko – 3
• Jižní Afrika – 1
• Švédsko – 1
• Švýcarsko – 1
• Tchajwan – 1
• Spojené království – 2
• USA – 27

Výhodou protonového ozáření je, že míra ozáření je nižší, protože je paprsek zjednodušeně řečeno lépe zacílenější. To znamená, že okolní tkáň kolem nádoru je méně poškozená. Důležité je to zejména u dětí, které jsou ve vývoji, nebo tam, kam se dá jinak obtížně zacílit bez poškození citlivého okolí – například nádory za očima či prostaty u mužů. Mezi lékaři obecně doporučované indikace tak patří tyto: nádory u dětí, většina nádorů mozku a rakovina báze lebeční (gliom, chordom, chondrosarkom, meningeom…), nádory hlavy a krku, slinivky, jater, prostaty či lymfatické tkáně.

Problémem je, že doposud nebyly publikovány žádné zásadní vědecké studie, které by dokázaly, že míra přežití u pacientů po protonové léčbě je ve srovnání s ostatními typy léčby vyšší. Nepochybně je však kvalita jejich života lepší. Za mnohem vyšší cenu, nutno říct – investice do protonové léčby jsou vyšší jak při samotné stavbě centra, tak při jeho využívání k terapii.

Možná i to důvodem, proč je při pohledu na rozprostření center protonové terapie po světě vidět, že i tak bohatým a velkým státům, jako je Kanada, Nizozemí, Švédsko či Švýcarsko stačí jen po jednom centru. Jisté však je, že do budoucna se protonová terapie ještě rozšíří. Ostatně další protonová centra stále vznikají, a i rostoucí počet českých pacientů na protonové léčbě svědčí o tom, že protonová léčba má své místo v léčbě nádorů.

Ani podle Antonína Pečenky dosud není příběh protonu v Česku ukončen, svého pokračování se tak dočká i jeho kniha, jak již avizoval. Česku však zatím zcela jistě stačí jedno centrum. Žádný ekonom si asi neumí představit, že by se našel investor, jemuž by se při dnešních cenách, jež by sahaly k deseti miliardám korun za zbudování dalšího centra jen za stavbu, vyplatilo v desetimilionové zemi zbudovat další protonové centrum. Navíc bez předem dané garance uzavření smlouvy s pojišťovnami o proplácení léčby.

Lenka Petrášová

Dvacet let se coby novinářka snažila přijít na to, jak funguje české zdravotnictví a proč je v něm tolik nelogických zákrut. Díky tomu otevírala v MF DNES témata, která široce rezonovala napříč společností. Získala za ně také tři prestižní novinářská ocenění. Dnes pracuje ve vydavatelství Economia. Vzhledem k tomu, že svět zdravotnictví považuje za důležitý a domnívá se, že relevantní informace o něm v Česku stále chybí, rozhodla se podílet se na tom, aby se to změnilo.
lenka.petrasova@seznam.cz