Obnovy stávajících kapacit a schvalování nových kapacit ukazují na významně rozdílné trendy v počtu podaných žádostí v krajích. Čím lze ale tyto trendy vysvětlit? I některé velké kraje souhrnně nepodávají tolik žádostí, jako kraje menší. To stejné platí i pro města. Obdobný scénář je patrný i u nových kapacit. Objem financování mezi prvními třemi žadateli a zbytkem se liší až o řád. Jedná se o rozdíly v desítkách milionů korun. Čím to je, že některé kraje jsou aktivnější v obnově a vytváření nových kapacit? Na to se pokusíme odpovědět v následujícím článku. Obnova stávajících kapacit je obvykle přístrojové komisi jasně zdůvodněna. Hlavním argumenty jsou zejména stáří stávajícího přístroje a zvyšující se náklady na jeho údržbu. Občas bývá snaha o obnovu přístroje od stejného výrobce. V případě pořízení konkurenčního přístroje ale často není zaškolení personálu uvedeno jako dodatečný náklad. Spíše se tak jedná o snahu získat opět přístroj, který je na pracovišti dobře ozkoušený. Ceny mezi jednotlivými přístroji se významně lišily pouze v případě magnetické rezonance. Jasně zde vyčníval požadavek NÚDZ, s dvojnásobnou cenou oproti průměru všech ostatních žádostí. Požadavek byl ale zamítnut v důsledku nedostatečného počtu pacientů, kteří by tento přístroj v NŮDZ využívali, navíc s vědomím, že obdobné přístroje jsou v okolí dobře dostupné. V závěsu jako 2 nejdražší přístroje byla MR soukromé firmy Sagena s.r.o. a Nemocnice Hořovice. Ani ty však přístrojovou komisí nebyly doporučeny. Ve všech těchto třech případech se navíc jednalo o nové kapacity.

Nyní k souhrnným číslům. Nutno podotknout, že níže uvedené cenové rozpětí vyjadřuje bohužel přibližný součet ceny vč. DPH za všechny podané žádosti. Vzhledem k formálním nedostatkům některých žádostí nebylo možné vždy určit, zdali se jedná o cenu přístroje s DPH nebo bez. Některé žádosti pak cenu neuváděly vůbec a tyto žádosti nebyly v celkové ceně započítány.

Nejprve k obnovám. Celkové náklady v žádostech na obnovu a vytvoření nových kapacit činily necelé 2 miliardy a 200 milionů korun. Největší položkou pro obnovu stávajících kapacit tvořily lineární urychlovače, které představovaly finanční náklad nad 800 milionů korun, tedy zhruba čtyřnásobek prostředků v porovnání s druhou položkou v pozadí – různými typy RTG zařízení jejichž celková obnova představuje náklad okolo 208 milionů korun (v žádostech o nové kapacity naopak RTG nefigurovalo ani jednou). Hned v závěsu za RTG je obnova zařízení pro počítačovou tomografii, představující částku přesahující 190 milionů korun. Pokud bychom k CT připočítali ještě náklady na kombinované SPECT/CT přístroje, navýšila by se částka o dalších 47 milionů. Tyto přístroje jsou již také schváleny v rámci obnovy stávajících kapacit.

Jak si stojí žádosti o nové kapacity? Přístrojová Komise významně podporuje nové kapacity pro magnetickou rezonanci představující souhrnnou částku přes 450 milionů. S velkým odstupem figuruje ve schválených nových kapacitách robotický systém Da Vinci X v celkovém nákladu 100 milionů. Ve třetím pořadí jsou pak CT přístroje se souhrnnou cenou 43 milionů.

Kdo tyto žádosti podává?

Podívejme se na žádosti podle kraje: Nejvíce žádostí podalo v obnovách hlavní město Praha. Na druhém místě byl Ústecký kraj a poté kraj Plzeňský. V nových kapacitách zůstala Praha druhá za středočeským krajem a před Moravskoslezským krajem.

V porovnání podle měst nejvíce žádostí podalo hlavní město Praha jak v obnovách tak v nových kapacitách. Ohledně obnovy stávajících kapacit jsou nejvýraznější žádosti prvních tří měst: po Praze Ústí nad Labem a Plzeň.

V nových kapacitách figuruje a na místě druhém Frýdek-Místek a 3. místě Klecany u Prahy, které bychom k Praze mohli zařadit také. Z hlediska nových kapacit je naopak na chvostu Ostrava, přesto že se jedná o třetí největší město v republice. Důvodem může být probíhající modernizace nemocnice, kdy se s žádostmi možná čeká až po dokončení přestavby jednotlivých oddělení.

Z hlediska samotných zdravotnických zařízení je největším žadatelem v obnovách Krajská zdravotní, a.s., Ústí n/Labem, a FN Plzeň. S odstupem je na třetím místě nemocnice na Bulovce.

Z hlediska nových kapacit je největším žadatelem Národní ústav duševního zdraví, za ním NH Hospital a.s. - Nemocnice Hořovice a jako třetí DISCARE CZ, a.s., Praha.

Úkolem přístrojové komise je především posuzovat efektivitu pořízení přístrojové techniky, která je hrazena z veřejných výdajů. Ministerstvo má zveřejňovat zápisy z jednání přístrojové komise. To se ale v detailu neděje. Jsou zveřejněny pouze rozhodnutí o obnovách a nebo nových kapacitách. Samotné jednání ale online dostupné není. Jakým způsobem je tato efektivita pořízení přístrojové techniky v detailu projednávána? A proč jsou některé kraje zastoupeny tak marginálním způsobem? Tyto údaje bohužel nejsou k dispozici. Dalo by se říci, že kraje si za to mohou samy, jelikož podat žádost může každé zdravotnické zařízení, které má již přístroje, které potřebují obnovu, případně pokud je zřejmá nedostatečnost pokrytí z hlediska infrastruktury. Přesto by mohlo být zveřejnění samotného jednání nápomocným vodítkem ty, kdo žádost zatím zvažují a chtějí se kvalitně připravit a nic nepodcenit.

Hlediskem by měla být vždy účelnost pořízení přístrojů ve vztahu k potřebě jejich dostupnosti v rámci ČR, při zohlednění jejich efektivního vytížení. Otázkou zůstává, proč nejméně obnov a nových žádostí je např. v Ostravě s téměř třemi sty tisíci obyvatel a řádově více žádostí je v Praze, kde je obyvatel pouze čtyřikrát tolik. Tato disproporce neodpovídá příliš potřebě dostupnosti přístrojů v celé ČR, i když důvodem může být i efektivita dostupnosti některých specializovaných typů přístrojů na jednom místě, například právě v Praze. Využití synergického efektu husté zdravotnické sítě v hlavním městě ale vysvětluje disproporce počtu žádostí pouze zčásti.

Dalším důvodem může být modernizace nemocnic, z nichž některé žádají například prostřednictvím IROP i o nové přístroje, jako například Kroměřížská nemocnice a.s., která žádala v rámci 31. výzvy IROP o MRI přístroj, mimo žádosti přístrojové komise.