Vezměme to popořádku od nejčerstvější zprávy: nejnověji před pár dny rozbouřil a rozpoltil lékárnickou veřejnost návrh z pera Národní rady osob se zdravotním postižením na zavedení „zásilkového prodeje s léky na recept“. Jen těsně předtím to byla novela zákona, která mimo jiné zavádí emergentní systém léků, což pacientům umožní mít i jinak nedostupný lék do dvou dnů, akorát jej s lékárníky nikdo moc neřešil předem. Do toho o Vánocích vzplály emoce kvůli řadě chybějících léků, kdy lékárníci čelili naštvaným a zoufalým pacientům, ale pomoci jim reálně nemohli. Připočítejme stále padající systém protipadělkové směrnice EU, který má zabránit vstupu falšovaných léků na trh, kde není jasný jejich původ a totéž u e-receptu jen o něco dřív. Není divu, že lékárníci jsou vážně naštvaní. Tolik změn najednou se v jejich oboru odehrávalo naposledy za exministra zdravotnictví Davida Ratha, když se zásadně měnil systém marží. A to je již třináct let.

Lékárny v číslech

• V Česku se v lékárnách ročně vydají léky za 260 milionů korun
• Celkem 700.000 z celkového počtu 6,8 milionu vypsaných receptů, již bylo loni vydáno elektronicky
• Letos získá podporu své činnosti 58 lékáren, především na vesnicích s horší dostupností. Žádalo o ni však dohromady 113 lékáren, některé se odvolaly
• Na dotacích pro lékárny stát potažmo VZP vydá až 48 milionů korun
• Jedna lékárna může za rok dosáhnout až na 600 tisíc
• V Česku je nyní necelých 2500 lékáren a v osmi desítkách z těch větších lékárna chybí
• Náklady na dosud poslední novinku – protipadělkovou směrnici, vycházejí jen na první rok provozu na 640 milionů korun

ZDROJ: Česká lékárnická komora, Český statistický úřad, Ústav zdravotnických informací a statistiky

Lék na recept z rukou poštovního doručovatele až do domu? Tak takový nápad měla Národní rada osob se zdravotním postižením. „Předkládáme jej tak, aby ho mohl využít každý. Poslanci ho ale mohou omezit jen na vybrané skupiny, handicapovaných lidí,“ řekl novinářům předseda rady Václav Krása, sám upoutaný na vozík. A doplnil, že v lékárně nebyl deset let, protože mu léky vyzvedává manželka nebo jeho zdravotnický asistent. “Vše si už dnes kupujeme z domova, tak proč ne léky na recept? Je to takový zásilkový výdej, tak ho pojďme legalizovat,” dodal a spustil tím lavinu nesouhlasných reakcí.

„On-line prodej léků na recept nemá podporu. Dostupnost lékárenské péče pro imobilní pacienty chceme řešit návštěvní službou,“ reagovala okamžitě Česká lékárnická komora v tiskovém prohlášení. Léky jsou totiž zboží zvláštní povahy, které mohou pozitivně i negativně ovlivnit zdraví a život pacientů. „Proto historicky – a opravdu jde o staletí - vznikala pravidla, která jejich použití regulují. Tyto regulace jsou natolik propracované, že vedly k fungujícímu modelu lékárenství. Proto patří výdej léků, a těch na předpis obzvláště, do rukou lékárníků, nikoli on-line prodejců,“ okamžitě návrh odmítla komora.

S tím však Václav Krása nesouhlasí: „Ano, zájem o vyšší ochranu pacientů tady byl, ale to se ocitáme v době, kdy neexistovaly e-recepty, ani důkladná elektronická evidence léků a jejich výdeje. Od zavedení e-receptu a několika registrů spojených s výdejem léků, byla všechna původní rizika eliminována,“ vysvětloval Krása.

Cink! Dorazil poslíček z lékárny

Má to logiku jen zčásti: kdo by byl zodpovědný, za balíček s dodaným lékem, kde by byl ovšem úplně jiný lék, než pacient potřebuje? Pošťák? A kdo by zodpovídal za to, že lék, který potřebuje dodržet nějaký teplotní režim, který v žádné zásilkovně ani na poště zajistit nelze, ublížil pacientovi? Léky, které nejsou na recept, nemusí být tak přísně hlídané a i proto je česká legislativa povoluje. První internetová lékárna u nás ostatně vznikla už v roce 1999 a funguje dodnes. Jenže u receptových léků se výrazně násobí negativní účinky, takže třeba málokdo ví, že zapíjet antibiotika a vlastně jakékoliv léky grepfruitovým džusem potencuje jejich účinek. Což je třeba u léků na srdce významná informace.

Lékárníci jsou však přesto ochotni vyjít vstříc lidem upoutaným na lůžko a hendicapovaným lidem a nabídli něco jako službu poslíčka. A to především proto, že lidé z Léčeben dlouhodobě nemocných, sociálních ústavů a domovů důchodců si stejně nechávají za peníze pro své léky někoho poslat. Tak proč to nedělat oficiálně a dostat k tomu ještě adekvátní rady z rukou lékárníka. „Oboje má svá rizika, je o nich třeba diskutovat,“ komentoval to opatrně ministr Adam Vojtěch na nedávné konferenci Trendy v evropském lékárenství.

A řešilo se tu leccos: od nového způsobů odměňování lékárníků, až k podpoře vesnických lékáren, které nemají takový obrat, ale pro lidi v místě jsou důležité. „Lékárenství je oblast, která byla mými předchůdci dlouho přehlížena. My jsme s pojišťovnami vyjednali peníze na podporu ohrožených lékáren na venkově, začali jsme řešit nedostupnost léků, připravovat emergentní systém objednávek léčiv a vytvořili pracovní skupinu pro lékárenství,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. „Myslím, že to veřejnost vnímá, že se snažíme tuto oblast řešit, protože vidíme, že tato témata rezonují celou společností. Zvlášť, když lidem chybí jejich důležité léky,“ dodal Vojtěch.

Každá novinka ovšem stojí dost peněz

A lékárníci mají změn, jimiž se museli přizpůsobit v posledních dvou letech, až moc. Chvíle pro matematiku: jen náklady lékáren spojené s kontrolou léků v souvislosti s takzvanou protipadělkovou směrnicí, která platí od letošního roku, vyčíslila lékárnická komora s pomocí znalecké firmy na 640 milionů korun za první rok. Zhruba polovinu výdajů ponesou nemocniční lékárny. Na každou pobočku lékárny to dělá cokoliv od 150 tisíc korun výše. Největší část budou tvořit náklady na práci, dále musely lékárny pořídit nové čtečky, proškolit zaměstnance…

Náklady na zavedení EET dělaly až dvacet tisíc na lékárnu, příprava na e-recept až 50 tisíc na pobočku, nutnost zabezpečit zdravotní data díky směrnici GDPR 50 – 300 tisíc. Tolik propočty České lékárnické komory.

Není divu, že lékárníci jsou naštvaní a že nevítají každou novinku s nadšením. I proto se snaží nabízet pacientům další zajímavé a často placené služby – kontrolu znamének, poradny odvykání kouření, kontrolu vysokého tlaku, či hladiny cukru v krvi. „I tady ovšem narážíme pro změnu na administrativu a byrokracii. To, co v jednom kraji bez potíží hygiena dovolí, to si v jiném vyloží jinak. Aktuálně tak máme problém právě se službou lidem navíc – s kontrolou hladiny cukru,“ povzdechl si minulý týden na jiném lékárnickém semináři Michal Hojný, šéf ústavní lékárny v IKEM.

„Přibývá činností a nákladů s nimi spojenými, proto budeme na jaře navrhovat ministerstvu další návrh – stanovení platby za ověření pravosti léku, podobně jako lékárny dostávají zaplaceno za digitalizaci papírového receptu. Ale pokud dostaneme proplacenu i návštěvní službu u pacienta, tak se tomu nijak nebráníme,“ uvedl prezident komory Lubomír Chudoba. Dlužno dodat, že peníze nemají ani mnohem bohatší státy. Například ve švédském lékárenském řetězci udělali projekt vyhodnocování kardiovaskulárního rizika u pacientů. A přestože dokázali, kolik by se tak dalo ušetřit, na zaplacení prevence se v systému peníze nenašly.

Z porovnání, jak jsou odměňovány lékárníci v jiných státech Evropské unie, vyplývá, že ve většině zemí je odměna postavena na procentu obchodní přirážky. Pouze u 5 zemí v rámci EU se dá mluvit jako o systému, ve kterém převažuje pevný „poplatek“ za výdej léčivého přípravku nad obchodní přirážkou u léků na předpis. Nikde v Evropě však neexistuje čistě výkonový systém odměňování lékáren.

Jisté tak je, že o lékárnících ještě uslyšíme. Už proto, že dalším tématem, které sami chtějí řešit, je zavedení pevných doplatků na léky. Což by pacientům sice ušetřilo obíhání lékáren, kde je jejich doplatek nejnižší, ale zcela jistě by se zvýšily hladina doplatků za léky zvýšila. Ministerstvo k tomu říká, pojďme se bavit o změnách, ale: „Nesmí se plošně zvýšit doplatky pro pacienty ani nijak zásadně navýšit dopad na peníze z veřejného zdravotního pojištění,“ řekl náměstek ministra pro farmacii Filip Vrubel na konferenci.

Lenka Petrášová

Dvacet let se coby novinářka snažila přijít na to, jak funguje české zdravotnictví a proč je v něm tolik nelogických zákrut. Díky tomu otevírala v MF DNES témata, která široce rezonovala napříč společností. Získala za ně také tři prestižní novinářská ocenění. Dnes pracuje ve vydavatelství Economia. Vzhledem k tomu, že svět zdravotnictví považuje za důležitý a domnívá se, že relevantní informace o něm v Česku stále chybí, rozhodla se podílet se na tom, aby se to změnilo.
lenka.petrasova@seznam.cz