Proč takové vášně proti něčemu, co má pacientům jen pomoci dostat se brzy ke svým lékům a neshánět je po celé zemi? Například zástupkyně pacientských organizací sdružených do Koalice pro zdraví Jana Petrenko k tomu říká, že pacientům to významně usnadní život. Jako všechno, má však i emergentní systém svá pro a proti. Možná je tedy načase skončit se zbytečnými naschvály – například když ministerstvo nechá lékárníkům na připomínky k zákonu jen pět dní přes Vánoční svátky a obráceně: když se Česká lékárnická komora na to konto ironicky vyjádří na svých webových stránkách. Příležitostí k tomu byla nyní konference, kterou v březnu uspořádali společně lékárníci i s ministerstvem zdravotnictví v nemocnici Na Homolce.

Kdo jsou největší distributoři léků v Česku

Phoenix – 24 145*

Via Pharma – 9 863*

Alliance Healthcare – 17 740*

Pharmos – 11 332*

* prodej v řádů miliónů korun

Zdroj: Asociace velkodistributorů léčiv ČR

„Existují čtyři základní pilíře novely zákona o léčivech: tím prvním jsou reexporty, druhým, že se neregistrované léky, kde nelze ověřit jejich pravost, nesmí dostat na trh, třetí je emergentní systém a nakonec jsou tu mimořádná opatření v oblasti cen a úhrad léčiv,“ řekl na konferenci náměstek ministra Filip Vrubel. A ministr zdravotnictví Adam Vojtěch k tomu na tiskové konferenci dodal, že nyní je již zákon připraven jít na vládu.

„Jde o systém určitého softwarového automatického podávání, dodávání a schvalování léků, které mají problém s dostupností. My jsme to spustili prvního dubna 2017, takže máme téměř dvouletou zkušenost. A máme i tvrdá data, která dokazují důvody nedostupnosti léků, i to, že je zapojeno přes 80 procent lékáren a nejsou žádné stížnosti od pacientů na nedostupnost léků,“ řekl na konferenci ředitel sekce farmacie a lékové politiky slovenského Ministerstva zdravotnictví Peter Musil s tím, že jsou připraveni pomoci dalším zemím svými zkušenostmi a předat data. Na Slovensku podle něj také ubylo případů reexportů.

V podstatě jde o to, že software zapojených lékáren neustále vyhodnocuje nárůst počtu hlášení v systému objednávek a důvody, proč firma použila právě tento emergentní systém k dodání léků do lékáren, a ne běžnou distribuci. Jak uvedl Peter Musil, data se dají velmi dobře rozklíčovat, a tak následně zjistit nevhodný trend, kdy léky mohou z trhu zmizet a proč. Stát tak může včas zasáhnout – například zakázat vývoz určitých léků. V Česku proto bude nově zajištěno, aby pacienti své léky dostali do dvou pracovních dnů nejpozději a to tam, kde žijí. Povinnost to udělat bude ležet na bedrech výrobců samotných. Nedostupnost léků v Česku je totiž realita a poslední měsíce jsou v počtu chybějících léků poměrně rekordní. Tak to jsou výhody.

A jaké jsou nevýhody?

Lékárníci tvrdě protestovali s odkazem na pacienty: člověka systém nutil jít do lékárny dvakrát: nejprve aby zjistil, že lék není a bude až za dva dny a poté znovu pro jeho vyzvednutí. Navíc se báli zvýšených nákladů na takové nestandardní objednávání.

Zkušenost sousedů pod Tatrami ukazuje, že farmaceutické firmy pro distribuci léků uzavřely smlouvy s běžnými velkodistributory, kteří pro ně dodávky do lékáren zajišťovali do konkrétních lékáren a přednost logicky nemají v tu chvíli ty menší lékárny, ale jen některé. Dle odhadů České lékárnické komory u nás může jít asi o objem až o 5 tisíc objednávek měsíčně, na Slovensku je to asi 1500 objednávek. Problém je, že český trh si prakticky dělí jen tři velcí distributoři, z čehož jedna firma má zhruba polovinu trhu. Existuje tak obava, že se vytratí svoboda každé lékárny uzavřít své smlouvy s distributory běžnými kanály a přijdou tak o část tržeb.

U nás nyní platí zatím ještě stále fakt, že povinnost zajistit lékárnám léky mají distributoři. Zkušenost však ukázala, že to nefunguje: když výrobci léky distributorovi nedodají – a je jedno zda z provozních a technických důvodů, nebo protože, že zmizely v reexportech - distributoři je odnikud nevyčarují. To umí jen firmy samotné, takže se nově přenáší systém zajištění chybějících léků na výrobce. Počítá se také s tím, že distributor bude mít část zásob vyhrazených pouze pro emergentní systém a dodat do lékáren je bude smět jen když to odsouhlasí výrobce. Což znamená vyšší náročnost na skladové zásoby distributorů.

Novinka míří do legislativní rady vlády

Nicméně hrany ve sporech se obrousily, protože Ministerstvo zdravotnictví s lékárníky jednak začalo spolupracovat a jednak ujišťuje, že emergentní systém zůstane vyhrazen pouze pro výjimečné objednávky. I na Slovensku se totiž stalo, že u několika desítek léků nebylo možné objednat je jinak, než přes distribuční kanál emergentního systému.

Podle Petera Musila se však na to slovenský lékový úřad zaměřil, když začal růst počet objednávek přes něco, co je vyhrazeno pouze krizovým situacím a dá se takovému zneužití systému zabránit. Mimo jiné i pokutami za neodůvodněné použití. Právě toho, že lékárníci začnou pohodlný systém využívat i pro léky, které nechybí, se původně bály i výrobci léčiv. Pro ně jsou totiž takové dodávky dražší. „Poučili jsme se ze slovenských zkušeností,“ tvrdí nyní Adam Vojtěch. „Na měsíční bázi dostáváme hlášení až na úroveň konkrétního balení léku a lékárny, která emergentní systém aktivovala. Takto detailní informace nám umožňují efektivně řídit výpadky léků. Věřím, že systém spolehlivě zafunguje i v České republice,“ dodal Petr Musil.

Lenka Petrášová

Dvacet let se coby novinářka snažila přijít na to, jak funguje české zdravotnictví a proč je v něm tolik nelogických zákrut. Díky tomu otevírala v MF DNES témata, která široce rezonovala napříč společností. Získala za ně také tři prestižní novinářská ocenění. Dnes pracuje ve vydavatelství Economia. Vzhledem k tomu, že svět zdravotnictví považuje za důležitý a domnívá se, že relevantní informace o něm v Česku stále chybí, rozhodla se podílet se na tom, aby se to změnilo.
lenka.petrasova@seznam.cz