Ještě před deseti lety existovalo patnáct procent ordinací lékařů, kteří neměli počítač a chorobopisy a recepty vypisovali ručně. Možná bychom se měli radovat, že směrnice o GDPR a zákon o e-receptech s tím výrazně pohnul. Takže z čerstvé analýzy Českého statistického úřadu plyne, že v roce 2018 už to bylo „jen“ pět procent ordinací, jež nemají internet a tři procenta lékařů, kteří nemají počítač. Byla by to dobrá zpráva, kdybychom nežili ve třetím tisíciletí. Proč bychom nad tím neměli jásat? „Je šokující, že takový lékař může v samostatné ordinaci fungovat bez moderních technologií. Jak asi dává povinné celoživotní vzdělávání? Jaká je záruka, že mě nebude chtít léčit vrbovou kůrou, z níž se pak díky extrahování chininu aspirin vyvinul?“ kroutí hlavou počítačový technik Marek Koutný. „Osobně už nejdu ani k lékaři, který nemá objednávací systém přes mobil, mobilní poradnu nebo vlastní webovky, to je prostě dnes standard,“ dodává člověk, který se právě na vývoji takových telemedicínských systémů podílí.

Jak tedy vypadají nejnovější čísla za loňský rok, která statistici Českého statistického úřadu ve své zprávě prostudovali? Tak třeba že jen osm procent lékařů vede zdravotnickou dokumentaci pacientů pouze v elektronické podobě a stále věří papíru.

Koho analýza sledovala

• samostatné ordinace lékařů a lékárny
• přičemž samostatné ordinace zahrnují: praktické lékaře pro dospělé, praktické lékaře pro děti a dorost, zubní lékaře, gynekology a lékaře specialisty jako jsou alergolog, oční lékař, urolog a podobně

„Přestože většina lékařů má v ordinaci k dispozici počítač, možnosti vést jeho prostřednictvím zdravotnickou dokumentaci v plně elektronické podobě využívá pouze 8 % z nich. Více než tři pětiny lékařů (66 %) i nadále upřednostňují zápis do počítače kombinovaný s dokumentací vedenou „klasicky“ v papírové podobě. Paradoxní situace je v případě zubařů: na jednu stranu mají ze všech lékařů nejčastěji dokumentaci pouze v papírové podobě (34 %), ale zároveň také nejčastěji vedou dokumentaci výhradně elektronicky (13 %),“ popisuje autorka Jitka Wichová z odboru analýzy statistik Českého statistického úřadu.

Analýza si všímá, že od roku 2007 počet připojených ordinací vzrostl o 28 procentních bodů. V případě lékáren je situace ještě lepší. Již všechny lékárny měly v roce 2017 počítač a takřka všechny byly zároveň připojeny k internetu (97 %). Logicky, protože kvůli již tehdy vytvořeným prvním verzím zákona lékárníci věděli, že bez toho ze zákona nebudou moci fungovat. Takže zákony jsou poměrně silným tlakem na elektronizaci zdravotnictví.

S webovými stránkami lékařů je to mnohem horší

Vlastní webové stránky mělo ve stejném roce 63 % lékáren, ale ani ne 4 z 10 lékařských ordinací. Nejčastěji mají vlastní webové stránky ordinace gynekologů (57 %), nejméně naopak zubaři (25 %). Také tady od roku 2007 přišla velká změna - došlo ke značnému nárůstu podílu zdravotnických zařízení využívajících tuto technologii. U lékáren došlo k více než zdvojnásobení počtu webových stránek a počet samostatných ordinací lékaře s webovými stránkami vzrostl více jak třikrát. Tady ovšem nezapůsobil žádný legislativní zákon, ale zákon trhu: lékárny například pochopily, že se k nim dostane víc zákazníků a dá se provozovat i webová lékárna a že tím víc vydělají.

Nepřekvapí, že nejméně lékařů má vlastní webové stránky v Karlovarském kraji (jen 27%), ale co překvapí je, že tam, kde by lékaři měli cítit největší konkurenční tlak a být víc vepředu, tedy v Praze, má webové stránky ani ne každá druhá ordinace.

Moderní technika přitom lékařům šetří čas s administrativou

Elektronické zdravotnické systémy mohou lékařům v mnoha ohledech usnadnit práci. Například 30 % lékařů jejich elektronický systém upozorní na to, že lék, který chtějí pacientovi předepsat, může negativně reagovat s ostatními léky, které již pacient užívá. „Tuto funkci bychom v praxi nejčastěji našli u praktických lékařů pro dospělé (52 %) a pro děti a dorost (36 %) a nejméně naopak u zubařů (pouze 14 %),“ píše Jitka Wichová. „Také to má logiku: podobné informační systémy jsou běžnou součástí balíčků softwarů pro lékaře,“ říká IT specialista Marek Koutný.

„S laboratorními výsledky pacientů pak mohou lékaři v elektronickém systému dále pracovat. Například v 24 % lékařských ordinací elektronický systém umožňuje podle laboratorních výsledků pořídit výpis pacientů, ve 49 % ordinací si lékaři mohou nechat sestavit výpis všech pacientů s určitou diagnózou. Více jak dvěma pětinám (40 %) pak jejich elektronický systém také umožňuje sestavit seznam těch pacientů, kteří by se měli dostavit na preventivní prohlídku či testy a lékař jim tak může včas poslat pozvánku na dané vyšetření,“ píše se v analýze.

Zpráva ČSÚ dále uvádí, že téměř dvě třetiny (60 %) praktických lékařů pro dospělé a gynekologů (61 %) také přes elektronický systém objednávají pro své pacienty laboratorní vyšetření, jejichž výsledky si posléze mohou pohodlně zobrazit na počítači přímo v ordinaci – pochopitelně, mají-li šifrované zprávy, protože obyčejným mailem pacientské výsledky zasílat nelze. A to už jsme v oblasti telemedicíny.

Lidé pod čtyřicet do ordinací nevolají, ale kliknou na objednání

On-line konzultace s lékařem či zdravotnickým zařízením prostřednictvím webu je přitom nejen moderní, rychlé a nezatěžující, protože sestřička nemusí zvedat zvonící telefony, ale dotazy a objednávky vyřídí třeba chatbot nebo automatický softwarový systém. Je taky alternativou k získávání správných a ověřených informací o zdraví na dálku. Lidé mohou pokládat dotazy týkající se jejich zdraví, na které lékař odpoví e-mailem nebo v případě veřejných konzultací odpověď zpřístupní na webových stránkách ordinace.

Tuto možnost nabízelo v roce 2017 pouze 12 % všech ordinací. Vedle možnosti on-line konzultace nabízejí někteří také možnost objednání prostřednictvím on-line formuláře. Možnost on-line objednání v roce 2017 nabízelo 13% ordinací. Ve stejném roce také 18 % lékařů nabízelo svým pacientům možnost zažádat on-line o nové nebo opakované vystavení receptu, kdy jej pacient získá e-mailem nebo prostřednictvím SMS kódu, kterým se identifikuje lékárníkovi. „V ordinacích lékaře je však internet pro účely poskytování on-line služeb pacientům využíván velmi málo,“ uvádí autorka analýzy.

„Zatímco v roce 2007 se mohli pacienti objednat pomocí on-line formuláře do cca 3% ordinací, v roce 2017 tuto možnost nabízelo již zmíněných 13% samostatných ordinací lékaře. Stejně tak podíl on-line konzultací týkajících se zdraví vzrostl z původních 4% v roce 2007, na 12 % ordinací v roce 2017,“uvádí zpráva ČSÚ. V průběhu 10 let však počet ordinací nabízejících zmiňované on-line služby nikoliv pozvolna narůstá, jak dodává tato kapitola analýzy, ale v posledních dvou třech letech doslova raketově roste.

Počet virtuálních klinik vzrůstá

Například manažer pro telemedicínu sítě klinik a laboratoří EUC Dan Soukup říká, že virtuální klinika, kde se lidé mohou ptát na jakékoliv dotazy z oblasti kožního lékařství, alergologie, urologie, gynekologie, psychologie, neurologie, gastroenterologie a dalších, má ordinační hodiny zatím od 8 do 18 hodin, ale plánuje se jejich rozšíření. „Důležitá je také rychlost reakce lékaře. Naši lékaři odpovídají pacientům průměrně do 20 minut od položení dotazu,“ říká Soukup. A zájem je podle něj o tuto službu velký, protože lidé pohodlně cestou v tramvaji na telefonu zaškrtají dotazník a dostanou odpovědi na své zdraví, protože na druhé straně sedí skuteční lékaři, kteří rychle reagují.

Zdá se, že do budoucna pro lékaře jiná cesta nebude, protože pacienti jsou už dnes natolik srostlí se svými chytrými telefony, že jinak než za pomocí aplikací s lékařem před návštěvou a po ní komunikovat nebudou. „A to není jen o současných čtyřicátnících a mladších, ale s chytrým telefonem velice dobře fungují i lidé o generaci starší,“ dodává Marek Koutný. Podobně funguje také virtuální klinika známého lékaře Tomáše Šebka www.ulekare.cz.