Zdraví máme jenom jedno a je naší povinností pečovat o něj co nejlépe. Nedílnou součástí péče o vlastní zdraví je prevence. O její důležitosti nelze diskutovat. Vždy je lepší nemocem předcházet, než je později léčit. Často totiž není v silách lékařů onemocnění v pokročilém stadiu vyléčit. Preventivní prohlídky a vyšetření však mohou chorobu odhalit včas, a ušetřit tak mnoho životů, čas lékařů i peníze státu.

Prevence je soustava opatření, která mají předcházet nežádoucímu jevu, tedy nemoci. Netýká se ale jen zdravých jedinců – pokrývá všechna stadia vývoje nemoci a zaměřuje se na lidi zdravé, nemocné i vyléčené. Můžeme rozlišovat prevenci primární, což je předcházení vzniku chorob, ať už dodržováním zdravého životního stylu nebo očkováním. Následuje prevence sekundární, jejímž úkolem je odhalit nemoc v raném stadiu, kdy pacient ještě nemá příznaky, a zabránit jejímu prohlubování. Po prodělání nemoci pak přichází prevence terciární, která má zamezit návratu onemocnění, předcházet možným komplikacím a znovunastolit zdraví a soběstačnost pacienta.

Podpora zdraví a prevence nemocí lidem umožňují žít a stárnout ve zdraví a přispívat společnosti i v pokročilém věku. Nižší náklady na léčbu a prodlužování produktivního věku jsou cestou k úsporám ve zdravotnictví. Navzdory těmto benefitům věnují státy Evropské unie na preventivní opatření jen kolem tří procent z rozpočtů svých zdravotnických systémů. V České republice šlo minulý rok na prevenci dokonce jen půl procenta z příjmů systému veřejného zdravotního pojištění.

Zdravotní systémy vynakládají obrovské výdaje na léčbu srdečně-cévních, onkologických a chronických nemocí, kterým lze přitom do značné míry předcházet. Řadu těchto chorob spojují faktory rizikového chování jako je kouření, konzumace alkoholu, nezdravé stravování a nízká pohybová aktivita. Podstatou prevence je aktivní ovlivňování rizikových faktorů, což je úkol pro každého z nás. Měli bychom dodržovat zásady zdravého životního stylu a k lékaři chodit nejen v nemoci, ale i ve zdraví – na preventivní prohlídku.

Češi na preventivní prohlídky nechodí

Preventivní prohlídky tvoří základ sekundární prevence. Jejich náplň a frekvenci upravuje vyhláška o preventivních prohlídkách z roku 2012. Každý občan České republiky má podle ní jednou za dva roky nárok na všeobecnou preventivní prohlídku u svého praktického lékaře a dvakrát ročně na stomatologickou prohlídku. Dívky od 15 let navíc chodí na každoroční preventivní prohlídku ke gynekologovi. Všechny tyto prohlídky plně hradí zdravotní pojišťovny.

Preventivní prohlídka je celkovým vyšetřením zdravotního stavu člověka. Lékař při ní provádí kompletní fyzikální vyšetření a doplňuje pacientovu anamnézu. Poklepem a poslechem vyšetřuje srdce a plíce, pohmatem štítnou žlázu, kontroluje žíly a tepny na dolních končetinách, měří krevní tlak, na základě váhy a výšky zjišťuje index tělesné hmotnosti a provádí vyšetření moči. Měl by také orientačně vyšetřit zrak a sluch a zkontrolovat očkování.

Součástí prohlídky je v rámci onkologické prevence zhodnocení rizik z hlediska rodinné, pracovní i osobní anamnézy. Od věku 40ti let by měl lékař sledovat také pacientův krevní tlak kvůli prevenci vysokého krevního tlaku a zvýšené hladiny cholesterolu či cukru v krvi a případně mu zajistit patřičná vyšetření.

Účast na preventivních prohlídkách je nízká. Chodí na ně jen kolem 40 procent Čechů. Ostatní vyhledávají lékaře až při zdravotních obtížích. Na základě dat Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) lze orientačně říci, že na preventivní prohlídky k praktikovi chodí kolem 39 % dospělých a 98 % dětí, k zubaři 43 % lidí a ke gynekologovi 46 % žen.

Tabulka 1: Účast na preventivních prohlídkách v roce 2017 (zdroj: VZP)

Na preventivní prohlídky navazují screeningová vyšetření. Jejich cílem je odhalení nádorového onemocnění v raném stadiu, kdy pacient ještě nemá potíže a šance na jeho uzdravení je mnohem větší. V České republice probíhají tři organizované a pojišťovnami plně hrazené screeningové programy – screening nádorů prsu prostřednictvím mamografie jednou za dva roky pro ženy od 45 let, screening nádorů tlustého střeva a konečníku, prováděný jednou ročně od 50 do 55 let a poté jednou za dva roky, a screening nádorů děložního hrdla, který absolvují jednou ročně dívky starší 15 let. Od roku 2014 probíhá v Česku adresné zvaní občanů na tato preventivní vyšetření.

Tabulky 2, 3, 4: Účast na screeningových programech v roce 2017 (zdroj: VZP, ČSÚ)

Zdravotní gramotnost je nízká a fámy se snadno šíří

Že se Češi o své zdraví příliš nestarají vyplývá také z dat Světové zdravotnické organizace (WHO), podle kterých se život české populace prodlužuje o roky prožité v nemoci a nikoli ve zdraví. Navíc ani nevíme, jak si zdraví co nejdéle udržet. To ukázala studie Státního zdravotního ústavu (SZÚ) z roku 2015, která u devíti zemí Evropské unie srovnávala takzvanou zdravotní gramotnost, definovanou jako soubor znalostí a dovedností, které vedou ke zlepšení zdraví, a to včetně schopnosti orientovat se v systému zdravotní a sociální péče a postarat se o své zdraví. Česká republika skončila na předposledním místě.

Nízká zdravotní gramotnost souvisí i s nízkou proočkovaností populace, pokud jde o nepovinná očkování. Podle dostupných analýz je v Česku očkováno jen 16 % osob ve zdravotním riziku a 28 % seniorů. Stanoveným cílem WHO je přitom proočkovanost rizikových skupin v míře alespoň 75 %. Pro omezení šíření nemoci je pak potřeba 95 %. Odborníci varují, že při rozhodování ohledně očkování jsou lidé často ovlivněni různými konspiračními teoriemi z internetu a nemají snahu hledat relevantní informace.

Problémem je ale také to, že zdroj takových informací, jejichž kvalitu by garantoval stát, by hledali marně. Institucí, jejímž úkolem je pečovat o veřejné zdraví, je Státní zdravotnický ústav (SZÚ). Ten by měl aktivně poskytovat potřebné informace a vyvracet veškeré nepřesné, zavádějící a nepravdivé zprávy kolující na internetu, jako například to, že očkování způsobuje autismus nebo že zabíjí. Tuto roli ale neplní, a nechává tak občany napospas různým nesmyslům, nejen o očkování.

Ministerstvo o tom ví

Potřebu zvyšování zdravotní gramotnosti si ministerstvo zdravotnictví uvědomuje. Je proto jedním z průřezových témat strategického programu Zdraví 2020, který rezort prosazuje od roku 2014. V rámci tohoto rámcového souhrnu opatření pro rozvoj veřejného zdraví v ČR ministerstvo připravuje různé edukační a preventivní programy, kampaně a také portál zdravotní gramotnosti, který by měl v budoucnu přinášet kvalitní informace jak veřejnosti, tak i zdravotníkům.

Pro zvyšování zdravotní gramotnosti hrají klíčovou roli také praktičtí lékaři. Ti mají totiž k pacientům nejblíže. V současné době pracuje ministerstvo zdravotnictví na reformě primární péče, o které uzavřelo v červenci memorandum se zástupci praktiků a odborné společnosti. Jedním z hlavních cílů této jejich vzájemné spolupráce má být posílení role praktického lékaře, a to skrze zvýšení kompetencí a aktivní zapojování praktiků v oblasti prevence a včasného záchytu chorob.

Důležitým aktérem na poli prevence jsou také zdravotní pojišťovny. Ty svým klientům nabízejí různé vlastní programy na podporu zdraví a snaží se je motivovat k větší starostlivosti o svůj zdravotní stav, například i finančně formou příspěvků na vybraná screeningová vyšetření, očkování nebo volnočasové pohybové aktivity. Stále ale platí, že největší díl zodpovědnosti za své zdraví má každý sám. Je na každém, zda bude své zdraví podporovat dodržováním životosprávy a prevence, či podkopávat rizikovým chováním a lhostejností.