Česká republika má velký rozdíl v délce života mezi osobami s vysokým a nízkým stupněm vzdělání a v tomto ukazateli patříme k nejhorším na světě. Osoby se základním vzděláním se dožívají v průměru 66 let, zatímco u vysokoškoláků je to 79 let.

Hlavní doporučení k uzavření nerovnosti ve zdravotním stavu mezi různými socioekonomickými skupinami

• Vyvážená dostupnost ke zdravotní a sociální péči bez ohledu na region
• Sledování kvality zdravotních služeb
• Kvalita výživy, vody a životního prostředí
• Snaha ovlivnit rizikové chování populace (kouření, alkohol, přejídání)
• Sledování efektivity vynakládání nákladů ve zdravotnictví s důrazem na prevenci a primární péči

Ukazuje to statistika Mezinárodního měnového fondu (IMF - International Monetary Fund). Vztah mezi dosaženým vzděláním a délkou dožití je známou veličinou a platí prakticky po celém světě. V odborné literatuře je tento jev nazýván „healthy gap“ nebo „longevity gap“.  Některé země ale dokáží nastavením své zdravotní a sociální politiky tyto rozdíly minimalizovat.

Velmi nízké hodnoty tohoto rozdílu má například Itálie, která dokáže tento rozdíl stlačit na 4 roky. Velmi dobře si vedou také např. Kanada, Nový Zéland nebo Turecko. Naopak nejhůře ze statistik vychází postkomunistické země, jako Maďarsko (14 let) nebo Česká republika (13 let), Polsko, Lotyšsko nebo Chile.

IMF také dává obecná doporučení, na co by se státy s velkými rozdíly v délce dožití mezi socioekonomickými a vzdělanostními skupinami měly zaměřit. Vedle snahy plošného a vyváženého přístupu ke zdravotním službám je to také sledování kvality zdravotních služeb nebo investice do prevence a primární péče.