Za odcházejícím ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem zbyde jako nejvýraznější mediální stopa velmi pravděpodobně tvrzení o nezvládnuté pandemii koronaviru. Nebude to ale zcela spravedlivé. Ano, lze konstatovat, že současnou situaci nezvládl manažersky, komunikačně, a také zákulisně politicky. Nicméně jednalo se o výzvu, před kterou nestál dosud žádný ministr zdravotnictví a která nemá prakticky ideální řešení, protože vždy balancujete mezi zájmem veřejného zdraví a masivními ekonomickými ztrátami. Co by ale nemělo zapadnout je fakt, že se Adam Vojtěch po příchodu do úřadu pokusil pojmenovat a začít koncepčně řešit některé dlouhodobé strukturální problémy českého zdravotnictví. Bohužel tyto nejsou řešitelné ani v rámci jednoho plného volebního období a ex-ministr na jejich řešení nedostal čas.

Podíváme-li se do programového prohlášení vlády v oblasti zdravotnictví ze dne 27.6.2018, najdeme tam mnoho zajímavých vizí a plánů, které české zdravotnictví potřebuje a které nám mezinárodní instituce doporučují více než 10 let. Jsou mezi nimi dlouhodobé priority, které nelze řešit bez široké politické shody, jako například příprava na stárnutí populace, přenastavení smluvní sítě poskytovatelů a platebních mechanismů nebo podpora prevence a zdravého životního stylu. Tyto nelze vyřešit za 4 roky, ale mohly být provedeny alespoň základní analýzy přínosů a dopadů a nastíněny koncepce řešení. Tomu bohužel ministerstvo nenašlo dostatek kapacity a tyto palčivé problémy stále jen tlačíme před sebou.

Dále je tady několik příslibů, které jsou realizovatelné v krátkém čase, ale ministerstvo pod vedení Adama Vojtěcha na ně nenašlo dostatek sil. Jedná se zejména o příslib nastavení systému kontroly kvality péče a zpřístupnění těchto dat pacientům ve formě otevřených aktualizovaných dat. Nebylo také mnoho uděláno ve větším využívání postupů ekonomicko-klinického hodnocení moderních technologií (tzv. HTA) nebo zavadění platebních mechanismů, kdy peníze sledují dráhu pacienta a nejdou jen do takových zařízení, která historicky vykazoval více péče než jiná. Vůbec se neposunulo řešení na zdravotně sociálním pomezí, stále máme mezi zdravotní a sociální péčí a jejím financováním neprostupnou bariéru. Bez těchto kroků nelze flexibilně měnit strukturu poskytování zdravotní péče a odpovídat na výzvy stárnoucí populace s chronickými onemocněními.

Na druhou stranu je třeba spravedlivě přiznat, že k významným posunům v některých oblastech skutečně došlo. Výrazně byla posílena a dále musí být posilována role praktických lékařů, i když nezačala diskuse o jejich využití jako brány k jiným zdravotním službám (tzv. gate-keeping). Byla úspěšně nastartována reforma psychiatrické péče. Došlo ke zlepšení financování lékařských fakult jako pobídka ke zvětšení jejich kapacit. Pokračoval projekt zavádění DRG, i když nebylo přistoupeno zatím k jeho finální implementační fázi. Za jednoznačně pozitivní je nutno považovat posílení pozice zdravotních pojišťoven ve vyjednávání o úhradách zdravotních služeb, kdy ministr v dohodovacím řízení ustoupil do pozadí. Rozhodně došlo k posílení pozice zástupců pacientských organizací na platformě Pacientské rady.

Ministerstvo si vytklo v programovém prohlášení čtyři legislativní cíle. První, kterým je novelizace zákona o regulaci zdravotnických prostředků, byl splněn. Druhý, který spočívá v novele zákona o veřejném zdravotním pojištění v části úhrady inovativních léků na vzácná onemocnění, byl před nedávnem poslán do Parlamentu. Bohužel třetí závazek spočívající v přijetí zákona o elektronizaci zdravotnictví nepostupuje dopředu dostatečně rychle a provázejí jej mnohé nejasnosti. Zákonná úprava k fakultním nemocnicím, která byla také přislíbena, připravena nebyla.

Závěrem je nutno konstatovat, že ministr své funkční období začal slibně a pustil se do skutečně chronických problémů českého zdravotnictví. Již brzy se ale ukázalo, že neexistují politicky prodiskutované koncepce těchto změn a nenastala ani fáze analýz přínosů a dopadů, natož jejich realizace. Nekrolog ministrovi napsal koronavirus, který odhalil četné slabiny v organizaci českého zdravotnictví, které v kombinaci s manažerskou nedůrazností a komunikační neobratností zlomily slibnému ministrovi vaz. Nakonec bylo největším přínosem odcházejícího ministra otevřené analytické pojmenování strukturálních a chronických problémů českého zdravotnictví. K jejich řešení se bohužel nedostal.

Plány, které MZ splnilo

• Zákon o úhradách zdravotnických prostředků
• Odpolitizování dohodovacího řízení
• Posílení role a úhrad praktických lékařů
• Posílení pozice zástupců pacientských organizací
• Zvýšení financování lékařských fakult
• Nastartování reformy psychiatrické péče

Úkoly, které se začaly řešit

• Zákon o elektronizaci zdravotnictví
• Změna systému stanovení úhrad inovativních léků
• Přenastavení smluví sítě směrem k dostupnosti v regionech
• Zlepšení pracovních podmínek zdravotníků, navyšování odměňování
• Posílení role zdravotních pojišťoven
• Pokračování v implementaci DRG

Nevyřešené problémy/sliby

• Systém kontroly kvality péče
• Informace o kvalitě dostupné pacientům
• Zveřejňování otevřených dat
• Programy koordinace chronicky nemocných
• Koncepce dlouhodobé zdravotně-sociální péče
• Nová koncepce fungování zdravotních pojišťoven
• Systémové zavedení HTA
• Zákonná úprava k fakultním nemocnicím

Tomáš Doležal

Zakladatel Institutu zdravotní ekonomiky iHETA, již 15 let se zabývá ekonomickými analýzami nákladů a přínosů ve zdravotnictví a problematikou hodnocení medicínských technologií (HTA). Má neodbytný pocit nedostatku kvalitních informací pro pacienty, a proto se rozhodl podílet na vytvoření informačního portálu Otevřené zdravotnictví.
dolezal@iheta.org