Pozor. Toto není utopie. To, co budu popisovat v některých zemích skutečně funguje a pomáhá k efektivitě a přívětivosti zdravotního systému. Ne náhodou je Izrael tak rychlý v očkování proti COVID-19. Je to také proto, že má velmi dobře digitalizovaný zdravotní systém. Data tečou a klienti s lékaři komunikují za pomoci digitálních technologií.

Bohužel pro Českou republiku se jedná zatím o naprosto nedosažitelný stav a to jen proto, že minulé vlády a ministři zdravotnictví v posledních 20 letech zcela zanedbali elektronizaci a digitalizaci zdravotnictví. České zdravotnictví je stále papírové, datově nestrukturované a nekomunikující. Také proto sledujeme zmatky kolem strategií a realizece očkování. A přitom se jedná o jednu z nejdůležitějších akcí za poslední desítky let. V některých zemích dokonce hovoří o největší logistické akci od konce druhé světové války. Bez dat a vhodných komunikačních kanálů takovou akci organizovat nelze. Nebo lze, ale chaoticky, tak jak sledujeme v přímém přenosu u nás. Ani nemocná či zdravá část populace neví kdy a kde dostane vakcínu a jak jim tato možnost bude oznámena.

Digitalizace zdravotních dat a služeb by pomohla minimálně se dvěma kritickými kroky. Prvním je prioritizace pacientů podle rizikovosti. Dnes již existují algoritmy, které jsou založeny na analýze velkých počtů pacientů, kteří prodělali COVID-19, umožňující přesně určit individuální riziko těžkého úmrtí nebo hospitalizace v případě nákazy koronavirem. Logicky by na řadu v očkování měli přijít ti, kteří mají vyšší riziko, protože jen tak můžeme snížit počty úmrtí a také přetížené nemocnice. Nejedná se jen o věk, ale také o závažné chronické nemoci a jejich léčbu. Například jedno z nejvyšších rizik mají pacienti po transplantaci ledvin nebo ti, kteří jsou léčeni určitými onkologickými léky pro nádorová onemocnění. Pokud by lékaři, zejména praktici, měli strukturovanou elektronickou zdravotní dokumentaci (tzv. electronical medical records/EMR), mohli by jednoduše a v podstatě na jedno kliknutí seřadit své pacienty/klienty od těch, kteří vakcínu potřebují nejvíce, po ty kteří si na ni mohou počkat.

V případě, že bychom měli zavedené digitální formy komunikace (tzv. telemedicínu) mezi pacienty či lépe klienty, protože očkovat se nemusí vždy jen nemocní, tak by mnohem lépe a rychleji probíhala komunikace a objednávání na přesné termíny k očkováním. To je ten druhý potřebný nástroj. Nemocnice by tak v nynější první fázi nemusely shánět kohokoliv, kterému by vakcínu podaly aby se jim po rozmrazení nezkazila. Mohly by rovnou volná místa nabídnout přes propojené databáze s okolními praktickými lékaři těm nejpotřebnějším. Praktikům by se v digitalizované dokumentaci selektovali pacienti s nejvyšším rizikem na základě chytrých algoritmů, které automaticky analyzují aktuální zdravotní stav.

Zároveň by bylo možné využít automatizovaný elektronický objednávkový systém, jenž by rozeslal podle volných míst klientům SMSky, e-maily nebo ideálně upozornění do mobilních aplikací s možností termín přijmout, odmítnout nebo se přeobjednat. Celá komunikace mezi občany a zdravotním systémem, zejména praktiky, spádovými nemocnicemi a očkovacími centry by tak probíhala mnohem rychleji a efektivněji a Česká republika by nebyla na posledních místech mezi vyspělými zeměmi v počtu proočkované populace.

V takové realitě ale bohužel nežijeme a tak opět lékaři v nemocnicích a očkovacích centrech nebudou mít k dispozici přístup do elektronické zdravotní dokumentace osob, které budou přicházet na očkování. Celý proces se bude zpožďovat, protože budou muset se každého vyptávat na to jakými trpí nemocemi, zda nemá alergie, apod. Přitom toto vše mohla odpracovat data a chytré analytické algoritmy nad nimi. Opět budou ordinace praktických lékařů úpět před přívaly telefonátů nejen pacientů, kteří potřebují konzultovat příznaky nemoci, vystavit eRecept nebo žádanku na test na covid, ale také objednávat zájemce o očkování metodami 19. století.

Věřme, že české zdravotnictví se konečně chytne za nos a uvědomí si, že kvalitní zdravotní péče je bez digitalizace zcela nemožná. Plánů na elektronizaci zdravotnictví tu již bylo mnoho a kdyby se jen 10% realizovalo, žili bychom v digitálním zdravotnickém ráji po vzoru Estonska, Švédska nebo Izraele. O tom ale zase příště.

Tomáš Doležal

Zakladatel Institutu zdravotní ekonomiky iHETA, již 15 let se zabývá ekonomickými analýzami nákladů a přínosů ve zdravotnictví a problematikou hodnocení medicínských technologií (HTA). Má neodbytný pocit nedostatku kvalitních informací pro pacienty, a proto se rozhodl podílet na vytvoření informačního portálu Otevřené zdravotnictví.
dolezal@iheta.org