Digitalizace zdravotnictví a koronavirus aneb jak se připravit na příští epidemie?

Křivky narůstajících počtů případů nakažených virem SARS-Cov-2 způsobujícím onemocnění Covid-19 ukazují zajímavá zjištění. Zatímco všechny evropské státy (Itálie, Španělsko, Francie, Německo a Velká Británie) sledují křivku Číny, kdy se od 100. potvrzeného případu infekce počet nakažených ztrojnásobí každý třetí den, některé státy jihovýchodní Asie se této trajektorii vymykají. jedná se zejména o Jižní Koreu, Hong-Kong, Singapur a Japonsko. Přitom tyto státy jsou geograficky exponovány epicentru nákazy na pevninské Číně a jsou hustě zalidněné mnohamiliónové aglomerace, kde by šíření viru kapénkovou cestou mělo být snadné.

Příčiny tohoto stavu jsou určitě mnohé. Bezpochyby zde hraje svoji roli zkušenost s šířením infekce SARS v nedávné době, rychlé uzavření hranic a přílivu osob z Číny, ukázněnost a disciplinovanost obyvatel těchto zemí vůči svému okolí nebo masivní testování a sledování (tzv. trasování) nakažených osob pomocí digitální stopy a jejich dokonalá následná izolace. V neposlední řadě zde ale hraje roli i rozšíření nástrojů elektronického zdravotnictví, zejména elektronizace lékařských záznamů, vysoká elektronická zdravotní gramotnost populace a rozšířené nástroje telemedicíny a zdravotní datové analytiky za použití populačních velkých dat (tzv. big data). Je to oblast, ve které Česká republika enormně zaostává a teprve v letošním roce, kdy nás rovněž zasáhla epidemie Covid-19, jsme měli projednávat a přijímat první ucelený zákon o elektronizaci zdravotnictví.

Kde všude tedy mohou nástroj elektronického zdravotnictví pomoci zmírňovat šíření epidemie a efektivně přispívat k jejímu zvládnutí? Těch oblastí je několik. První z nich je možnost a motivace nahrazovat osobní návštěvu u lékaře elektronickou komunikací a nástroji telemedicíny, tedy videohovory, možnostmi samovyšetření z domova a sdílením těchto nálezů s lékaři. Pokud nemusím s příznaky vysoce nakažlivého onemocnění do ordinace a vyhnu se tak čekárnám plným jiných často potenciálně velmi senzitivních pacientů z rizikových skupin, znamená to zásadní přinos ve zpomalení šíření nebezpečné virové nákazy. Kdybych si dokázal udělat základní vyšetření (změření teploty, krevního tlaku, saturace krve kyslíkem, srdečního rytmu a EKG) pomocí chytrých hodinek a jiných mobilních zařízení připojených na internet a třeba i specifické testy na infekci s použitím kapky krve doma, zaslal je svému lékaři, který by je vyhodnotil a spojil se se mnou pomocí videohovoru, tak zvládnu diagnostiku s přesností 80-90% a ochráním všechny, které bych potkal po cestě i v ordinaci lékaře.

Je třeba přivítat prohlášení zdravotních pojišťoven z tohoto týdne, tedy druhého týdne epidemie novým typem koronaviru v ČR, že budou proplácet vzdálené konzultace lékaře s pacientem. Hlavní příčinou tohoto stavu ale není promyšlená zdravotní politika v oblasti telemedicíny, ale nutnost chránit lékaře před nákazou v situaci, kdy mají nedostatek ochranných pomůcek. Pohříchu většina těchto konzultací bude probíhat jen a pouze po telefonu.

Telemedicínská řešení mohou být levnější a kvalitnější i v dobách epidemiologického klidu, například přináší velký potenciál v rozvoji domácí péče o stárnoucí populaci při kritickém nedostatku pečovatelského personálu. V ČR sice již máme zavedený elektronický recept, který usnadňuje preskripci léků na dálku, nicméně tento nástroj není dokonale integrován do celého komunikačního řetězce. Dlouhé fronty pacientů v lékárnách, kde ukazují personálu displeje svých mobilních telefonů a lékárníci si přepisují kódy e-receptů do svých systémů bohužel nesvědčí o digitální zralosti celého systému.

Další oblastí eHEALTH je elektronizace zdravotnické dokumentace, možnost jejího sdílení mezi různými lékaři a nemocnicemi a také přístup pacientů k jejich datům od lékařů a zdravotních pojišťoven. Opět je to nástroj, který může rychleji podchytit šíření nemoci, pohyb pacienta v systému v případě, že se jeho zdravotní stav zhorší a on potřebuje akutní nemocniční péči. V Jižní Koreji například v prvních dnech epidemie Covid-19 přijali speciální zákon, který umožnil centrální přistup ke všem elektronickým lékařským záznamům a jejich analýzu pomocí datové analytiky s cílem co nejdříve podchytit, izolovat a ve zdravotním systému správně nasměrovat nemocné s příznaky onemocnění. U nás by nic takového nebylo možné, protože většina zdravotní dokumentace v ordinacích praktiků, ambulantních specialistů a nemocnicích je v papírové podobě.

Nástroje elektronického zdravotnictví tedy ukazují potenciál zvýšení efektivity fungování zdravotního systému nejen v běžném životě, kdy hlavním problémem je vzrůstající počet chronicky nemocných pacientů ve stárnoucí populaci, ale také v dobách akutního šíření nebezpečné epidemie. Česká republika v zavádění těchto nástrojů hanebně zaostává, což se bohužel projevuje citelně právě v těchto kritických dnech. V okamžiku, kdy Ministerstvo zdravotnictví se bude moci vrátit k normální legislativní činnosti, měl by se zákon o elektronickém zdravotnictví stát hlavní prioritou zdravotní politiky tak, aby se přínosy začaly projevovat již při příští epidemii.

Tomáš Doležal

Zakladatel Institutu zdravotní ekonomiky iHETA, již 15 let se zabývá ekonomickými analýzami nákladů a přínosů ve zdravotnictví a problematikou hodnocení medicínských technologií (HTA). Má neodbytný pocit nedostatku kvalitních informací pro pacienty, a proto se rozhodl podílet na vytvoření informačního portálu Otevřené zdravotnictví.
dolezal@iheta.org