V roce 2018 chybělo denně v České republice v důsledku pracovní neschopnosti na pracovištích v průměru 211 tisíc pojištěnců. To je o 12 tisíc osob více než v roce 2017. Na neschopence strávili Češi 77,2 milionů dní, což je o 6 procent více než v předchozím roce. Průměrná doba na neschopence trvala přitom 41,7 dnů, což není zrovna málo, i když meziročně poklesla o necelý jeden den. Alespoň tak to říká čerstvá statistika Českého statistického úřadu.

Naprostá většina všech hlášení pracovních neschopností byla kvůli nemoci, jen deset procent neschopenek bylo vydáno kvůli úrazu. „Ženy jsou v pracovní neschopnosti pro nemoc častěji než muži, na druhou stranu muži mají hlášeno výrazně více pracovních úrazů. To je dáno především odlišnou strukturou zaměstnanosti. Muži pracují v odvětvích, kde je zvýšené riziko úrazu, jako je například těžba, zpracovatelský průmysl nebo stavebnictví. Naopak školství, veřejná správa nebo zdravotnictví, které jsou doménou žen, patří mezi ta bezpečnější odvětví,“ říká Alena Hykyšová z odboru statistik rozvoje společnosti ČSÚ. U žen také hraje roli například pobyt v nemocnici či doma kvůli nemoci dítěte.

„Nejvíce případů pracovní neschopnosti v přepočtu na 100 pojištěnců bylo v Libereckém a Plzeňském kraji. Naopak relativně nejméně neschopenek vystavili lékaři pracujícím v Praze, Olomouckém a Jihomoravském kraji,“ říká Tomáš Chrámecký z odboru vnější komunikace ČSÚ. Češi tak prostonali v roce 2018 celkem 77,2 milionů dní. Nahlášeno bylo 1 849,5 tisíc případů pracovní neschopnosti. Neschopenka z důvodu nemoci trvala v průměru 40,1 dne, pro pracovní úraz téměř 56 dnů.

Za letošní rok statistiky zřejmě opět porostou

V pondělí 1. července 2019 totiž vstoupila v účinnost novela zákoníku práce, která opětovně zrušila karenční dobu, tedy třídenní neplacený úsek dočasné pracovní neschopnosti. Podle tak zaměstnanec s pracovní neschopností vzniklou po této době již má nárok na hrazení prvních tří dnů nemoci. Novela měla původně nabýt účinnosti společně s novelou zákona o nemocenském pojištění zavádějící e-neschopenky. Ty měly zaměstnavatelům umožnit efektivnější kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného zaměstnance. Účinnost této novely je ovšem odložena až na rok 2020, placené první tři dny však již fungují.

Dá se tudíž přepokládat, že i přes existenci sick-days u řady firem, u méně placených profesí se lidé přestanou bát stonat. Roli tu však hraje podle ekonomů i demografický vývoj, protože do let, kdy nabíhají nejrůznější diagnózy, přicházejí silné ročníky takzvaných Husákových dětí. A na těch si ve věku 40 – 50 let už začíná vybírat daň stres z podnikání nebo naopak únavové úrazy z náhlého návratu ke sportům.