Někdy se člověk nestačí divit, co se objeví na sociálních sítích, teď ohledně chybějících vakcín. Pravda číslo jedna je: ano, Česko zaspalo. Pravda číslo dva je: ano, EU také, ale bez vyjednávací pozice silného Bruselu bychom na tom byli hůř. Mnohem hůř. A třetí a nejdůležitější fakt je, že stejně jako na zahradě nepřemluvíte mrkev, aby vyrostla rychleji, a to ani dobrým slovem ani výhrůžkami, tak jsou tu dost zásadní technické záležitosti, které dostatku vakcín brání. Když zůstaneme u příměru s mrkví, tak je to konkrétně chybějící zemina.

Před pár lety to bylo něco jako sci-fi, co zřejmě nastane, protože je to reálné, ale brzy to nebude, podobně jako osídlení Marsu. Dobře to vystihl Dietmar Katinger z Polymunu. tedy z firmy, která spolupracuje s výrobci očkovací látky na jedné klíčové složce: obalu pro mRNA ve vakcíně: „Ještě před rokem to byl pouhý nápad v laboratoři. A najednou svět čeká na miliony dávek,“ řekl Katinger tento týden pro německý farmaceutický zpravodaj Pharmazeutische Zeitung.

Konkrétně jde o to, že je sice možné vyrábět vakcíny mRNA skoro jako na běžícím páse, protože zjednodušeně řečeno recept na jejich výrobu ležel v šuplících farmaceutických firem již asi jedenáct let, od doby pandemie SARS. Jenomže vakcína potřebuje ke své funkci jednu drobnou složku: tukový obal. A právě na výrobě těchto speciálních lipidů momentálně vše vázne. Není třeba si to pamatovat podrobně, protože jde o hodně technickou věc. Nicméně pro ty, co to chtějí a rozumí tomu: k výrobě vakcíny potřebujete dva lipidy ALC-0315 a ALC-0159, pozitivně nabitý fosfolipid DSPC a syntetický cholesterol. Přičemž podle farmaceutického zpravodaje ten druhý nebyl doposud nikdy nikde použit v tak ohromném množství.

Nelze nic podcenit, jde o životy

Jak taky dále uvádí farmaceutický zpravodaj, dodavateli těchto „obalů“ pro vakcíny jsou vesměs malé firmy, které nepočítaly s tím, že musí ze dne na den tak obřím způsobem navýšit výrobu. A jak říká i sám Dietmar Katinger, to není proces na týdny, ale měsíce. Právě proto, že se pracuje s něčím, co může stát lidské životy, takže nejde jen o otevření dalších výrobních linek, ale i o nábor mnoha dalších zaměstnanců, které je třeba nejdřív nejméně tři měsíce zaučovat a splnit přísné normy. Prostě proto, aby byla stoprocentní jistota, že firmy zvládnou technologii výroby bez chyb.

A ještě je tu jeden – za jiných okolností úsměvný detail: jaksi chybí i sklo, do něhož se vakcína může naplnit a vydat na cestu do očkovacích center. Jde totiž o speciální druh skla. Ne každé je schopné vydržet šokové schlazení na minus 80 stupňů Celsia a náročnou přepravu. Ani zde s tím drobní dodavatelé nepočítali, že se najednou tak vysoce zvedne poptávka. A i pro ně je proto těžké se okamžitě přizpůsobit.

Chyby uznala i Evropská komise

A právě to je důvod, proč vakcíny nejsou. Ne tak rychle, jak by o ně země stály. I Evropská unie ústy předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen tento týden uznala, že při nákupu vakcín proti covidu-19 podcenila komplikace, jaké mohou nastat při jejich výrobě ve velkém. Předsedkyně to řekla v rozhovoru, který poskytla Süddeutsche Zeitung a dalším evropským médiím, a o němž informuje agentura i agentura DPA. V Česku ji citoval web Euractiv.cz.

Konkrétně: Ursula von der Leyen řekla, že EU se příliš zaměřila na otázku, zda nějaká vakcína vůbec bude, tedy na její vývoj. Při pohledu zpět by podle ní bylo lepší „zároveň přemýšlet o úskalích výroby ve velkém“. „Měli jsme lidem říci, že to postupuje, ale pomalu, a že se při této zcela nové věci vyskytnou jisté problémy a zdržení. Ale podcenili jsme, jaké komplikace se mohou objevit,“ uvedla. A v souvislosti s kritikou, že sedmadvacítka EU zemí postupovala při objednávání vakcín liknavě, řekla: „Samozřejmě. Jedna země může být rychlým člunem. Ale EU se spíš podobá tankeru.“

Co z toho všeho plyne?

Je to komplikované. To rozhodně. Nicméně vakcína bude. I když mnohem později, než jsme si mysleli. Nepříjemnější jsou otazníky, které z celé kauzy plynou. Příběh Ukrajiny, která se prosí EU, aby na ni zbyla také nějaká vakcína a odmítá Sputnik, je varovný ve smyslu politiky síly. Trh tak malý, jako je ten český, nikoho nezajímá, takže naše vláda by v žádném případě nevyjednala lepší podmínky. A trh tak chudý, jako Ukrajina, zkrátka taky není na pořadu dne ve frontě zájemců. Zde platí: bez peněz do hospody nelez. Ale k tomu se ještě vrátíme.

Druhá, neméně podstatná věc je, že tady nejde o „rusofobii“ vůči jedné vakcíně. Ačkoliv Sputnik skutečně má dobré výsledky v klinických testech od samého počátku, jinak by také prestižní medicínský časopis Lancet nezveřejnil účinnost vakcíny, která přesahuje 91 procent, tak bohužel ruská razítka k tomu, že je vše OK a bezpečné, skutečně nestačí. Běžné je, že výrobci léčiv testují své léky a vakcíny na několika kontinentech a mnoha etnicích, jak léčivo působí. To proto, že stejně běžné bohužel je, že na každé etnikum léky působí jinak.

Jenže v případě Sputniku se to nestalo, testoval se pouze v Rusku, takže vakcína je nyní ve stejné situaci, jako by autu dal „štempl“ o homologaci sám prodejce v autosalonu. A to dostatečnou garanci bezpečnosti nedává, byť o účinnosti – nebo o faktu, že auto jede - asi není sporu. Otázka je, na co a kdy dojede. Je na místě vzpomenout si, jak v době prasečí chřipky v roce 2009 firmě Baxter v Česku zemřely všechny pokusné myši po první dávce vakcíny. Kontrola proto musí být dodržena, a to nezávislá a několikanásobná. A tou je v tomto případě jen razítko evropské lékové agentury EMA.

Vyšší bere. Všechno

Ano, vakcína bude, ale později. Po summitu ohledně očkování to řekla i kancléřka Angela Merkelová (CDU) s tím, že „žádné zázraky se nestanou“ a šéf CSU Markus Söder dodal, že místo sledování stopek bychom měli nasadit spíš trpělivost. Prostě to nikdo neurychlíme.

Těžká slova v době přicházející další, snad ještě razantnější vlny. A to vše ve chvíli, kdy i optimistické zprávy jsou podle výrobců a dodavatelských firem jaksi za hranou jejich schopností, co dokážou splnit. Dokonce padají slova o devíti měsících, kdy by vše teprve mělo běžet, jak má. Výrobce Astra Zeneca se hájil slovy, že neslíbil, že to bude, ale že se pokusí udělat vše proto, aby to bylo. Doslova řekli: „vynaložíme veškeré úsilí.“ To skýtá mnohé odbočky. A je to signifikantní. Výrobci léčiv jaksi musí splnit i ty smluvené dodávky na očkování proti spalničkám a dalším nemocem, jinak s nimi jejich akcionáři rychle zametou, protože ty zajímá zisk, ne fakt, že Ukrajina nebo Česko pláče, že nemá vakcíny.

V této souvislosti je dobré připomenout, že je iluze – když zůstaneme u příměru s planetami z úvodu textu - myslet si, že můžeme kolonizovat Slunce. Aby Česko vyvinulo a vyrábělo ve velkém vlastní vakcínu, to byl od počátku jen nepovedený vtip. Nemáme k tomu prakticky vůbec nic z potřebného, a to čistými prostorami počínaje, dodavateli podstatných látek a lidmi konče. Příběh sousedního Německa a Rakouska to jasně ukazuje.

Velké otazníky pro budoucnost

Ať už vakcinace proti C-19 dopadne jakkoliv, jisté je, že vakcíny nakonec budou. Výrobci by byli sami proti sobě, kdyby se je na trh nesnažili dostat co nejrychleji. Jde přece o peníze, jejich peníze. Otázky, které však tento příběh nastoluje, jsou mnohem nervnější: jsme si skutečně všichni rovni? Jakou roli hraje fakt, že v dané zemi má sídlo klíčová farmaceutická firma nebo dodavatelé, kteří drží prst na červeném čudlíku výroby? A jakou roli v tom všem hrají peníze? Odpovědi nejsou třeba, známe je všichni,

Proto obviňovat Izrael z toho, že šel vlastní cestou nemá smysl. Prostě měl peníze a díky digitalizaci země i relevantní data na to, aby včas věděl, co pro své obyvatele udělat a podle toho se zachoval. Ve světle všech těchto faktů a zkušenosti s Covid – 19 rok 2020, je ovšem nezbytně nutné se poučit. A to: předně velmi přesně aktualizovat pandemický plán, který máme letos na podzim znovu předkládat Bruselu. Nečekám, že by na něm dnes vůbec někdo pracoval. Jenže je to dokument, který nám dává výhodu při vyjednávání a cosi jako jízdní řád pro budoucí vládu, což se v situacích, kdy jde o vteřiny, vždy hodí.

A pak: pandemie nám ukázala dost jasně, že někteří jsme si rovní a někteří rovnější. Platí převaha peněz a velikosti nebo řekněme mocenské síly státu. Jednoznačně je fakt, že kdo má digitální převahu a peníze, nebo je velikostí velkým trhem, ten má v ochraně svých obyvatel přednost. Kde je v tomto smyslu Česko, netřeba připomínat. To vše znamená, že pokud se budou politici dál utápět v sebelítosti, nesmyslně svalovat vinu na své protivníky nebo na EU, je to cesta, která nikam nevede a budou umírat lidé.

Válku o zdroje jsem si kdysi představovala především ve smyslu o jiné druhy energií a v našem případě o vodu. Nečekala jsem, že mnohem dřív přijde s plnou palbou zdravotní válka o životy obyvatel. Jenže je tady a nemá cenu fňukavě ukazovat na sousedovic kluka, že za to může on. Nemůže. Ani EU, ani Izrael, ani Německo, a ani USA, která má tu finanční a mocenskou páku vakcíny zajistit přednostně, už i proto, že tam klíčové farmaceutické firmy sídlí a platí daně. Pandemie jen v plné nahotě ukázala, jak jsme nesoběstační a závislí na větších celcích, protože jsme nebyli schopni tak jako třeba Izrael, zmobilizovat a využít vlastní mozky.