Kdo tvrdí, že protonová léčba ještě nemá nic moc za sebou a vlastně se neví, co způsobí, nemluví pravdu. Protonová radioterapie není mladou léčebnou metodou. Narodila se v hlavě amerického fyzika Roberta Wilsona již těsně po druhé světové válce. První cyklický urychlovač pevných částic byl instalován v kalifornské universitě v Berkeley v roce 1954. V počátcích bylo využíváno helia. Provoz cyklotronu byl věnován fyzikálnímu výzkumu vlastností svazku urychlených částic, jejich usměrnění a energetické modulaci.

Antonín Pečenka

• 67 let
• původně plzeňský chirurg, poté zdravotní rada města Plzně
• coby člen ODS se již v roce 1993 dostal na Ministerstvo zdravotnictví ČR a stal se náměstkem
• tehdy byl dokonce nominován do výkonné rady ODS, nicméně neuspěl
• na ministerstvu zdravotnictví pracoval do roku 1996, poté se stal ředitele do Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ)
• po třech letech se stal náměstkem ředitelky VZP Jiřiny Musílkové zodpovědným za zdravotní péči
• po nástupu Davida Ratha do funkce ministra zdravotnictví (2006) se stal jeho náměstkem
• z tohoto postu byl také jmenován na pozici nuceného správce VZP
• velký propagátor protonové léčby a autor knihy „Proton: požehnání nebo prokletí?“

V roce 1961 vstoupilo do hry centrum Massachusetts General Hospital – Harvard Cyclotron Laboratory v Bostonu. Helium bylo nahrazeno protonem (tedy kladně elektricky nabitým jádrem vodíku). Instalovaný cyklický urychlovač poskytoval částicím rychlost poloviny rychlosti světla, asi 150 000 km/s a energii až 230 MeV, což je zhruba desetkrát větší, než u urychlovače lineárního.

Co to znamená? Mimo jiné, že rozptyl ionizujících částic do zdravých tkání byl násobně menší, zacílení svazku do patalogického ložiska mnohem přesnější. Jeden z nejvýznamnějších zastánců protonové radioterapie, Herman. D. Suit, profesor na Harvard Medical School v Bostonu, proto na toto téma řekl: „Tumor is the target, there is no advantage to the patient in irradiation of normal tissue“.

Metoda byla uznána prestižní americkou lékovou registrační agenturou FDA už v roce 1991 coby klinická rutina. Následoval rychlý rozvoj nových klinických pracovišť v USA. Prvním čistě klinickým centrem byla Loma Linda v Los Angeles. Tady se začalo pracovat již v roce následujícím po uznání metody FDA a v roce 1995 přineslo pracoviště první tři přesvědčivé randomizované studie. Další rozvoj byl pak už ve Spojených státech velmi rychlý.

V Evropě byli první Švýcaři

Konkrétně Institut Paula Scherrera, poté se přidala Francie a Velká Británie, ještě o něco později i Německo. Protonová radioterapie se prosadila také v Japonsku a v Číně. V roce 2006 (což bylo v Čechách zlomové datum), fungovalo již 17 center s významným klinickým zastoupením. Vznikla proto i mezinárodní společnost Particle Therapy Cooperative Group, která monitoruje provoz těchto center do nejmenších detailů.

V současnosti pracuje ve světě více než stovka protonových center a jejich léčebné výsledky se s mezinárodně předávanou zkušeností stále zlepšují. Pětimilionové Švýcarsko staví druhé centrum, sedmnáctimilionové Holandsko staví tři centra, Británie staví centra čtyři. Vážně by to dělali, kdyby to nefungovalo a nemělo prokazatelné výsledky?

Změna byla těžká

Ve všech zmíněných i opomenutých zemích se protonová radioterapie prosazovala obtížně proti armádě skeptiků. Ryze odborní skeptici jsou přitom medicíně užiteční, protože snižují četnost „falešných cest vývoje“. A často jsou i sympatičtí. Skeptici pohánění pekuniárními pohnutkami jsou však otravní. Budou ovšem vždy přítomni. V Čechách jich není málo, jak cesta protonu ukazuje.

Vyslovení nadšenci mohou nové metodě škodit také, protože bývají nekritičtí a očekávají nesplnitelné. Protonu pomohli nejvíce ti uměření zastánci, kteří dobře vědí, že nelze očekávat zázraky. Zázraky se nekonají, ale výsledky protonového centra v Praze jsou natolik uspokojivé, že vyvolávají potřebu dalšího pracoviště.

Považuji za potřebné doplnit, že ve světě není používán pouze svazek částic vodíku, ale také například uhlíku C12 k ozařování nádorů kostí (Japonsko) a dále, že lze metodu částicového ozáření využít s úspěchem také v kombinaci s jinými léčebnými modalitami. Za zmínku také stojí, že svazek pevných částic lze využívat i léčbě řady nenádorových onemocnění.