Mediální prostor je v poslední době obsazen diskusemi, zda mají být veřejně přístupné reálné ceny za které nakupují nemocnice léky. Na první pohled je vše jasné. Protože se jedná o peníze z veřejného zdravotního pojištění, měla by mít možnost veřejnost a zejména správce fakultních nemocnic (Ministerstvo zdravotnictví) a plátci zdravotní péče znát jednotkové reálné ceny všech nakupovaných léčiv. Na druhý pohled je však situace komplikovanější.

Česká republika je schopna díky nastavení systému regulace cen a úhrad stlačit oficiální ceny a úhrady léků na velmi nízké hodnoty, jedny z nejnižších Evropě. Je to díky kombinaci zákonných požadavků, kdy prodejní cena výrobce nesmí překročit průměr tří nejnižších cen v tzv. referenčním koši a úhrada ze zdravotního pojištění je odvozena dokonce od nejnižší ceny výrobce v jakékoliv zemi Evropské unie. Díky tomuto faktu jsou naše léky atraktivní pro vývoz do jiných zemí s vyšší cenovou hladinou (tzv. re-export). 

Aby se ceny léků mohl dostat na ještě nižší hladinu, jsou používány zejména další dva mechanismy. Prvním je hodnocení nákladové efektivity, kdy zdravotní pojišťovny jsou ochotny platit dle zákona jen cenu za takovou přidanou hodnotu, která je nižší než oficiálně uznávaná hranice ochoty platit (vyjadřuje se jako náklady/QALY). Firmy musí nabízet další dodatečné slevy, aby se pod tuto hranici dostaly. Druhým mechanismem, který funguje na lokální úrovni, jsou obchodní soutěže v režimu veřejných zakázek, ve kterých vybírají jednotlivé nemocnice nejvhodnější dodavatele a vytváří tak konkurenční prostředí, které dále tlačí ceny léků dolů. Firmy tak čekají dvě úzká hrdla procesu přístupu k cílovým zákazníkům. První na celonárodní úrovni při vyjednávání se SÚKLem a zdravotními pojišťovnami a druhé při snaze prosadit se proti konkurentům na trhu poskytovatelů. 

Současnou realitou je fakt, že ceny léků jsou snadno viditelné napříč hranicemi a drtivá většina zemí Evropské unie používá zahraniční ceny (tzv. cenové reference) ke snižování cen těchto léků na svých vlastních trzích. Česká republika je díky striktní cenové regulaci dané zákonem oblíbeným zdrojem cen pro další země a nyní se na naše ceny dívá celkem 13 jiných zemí v EU. Jedná se většinou o větší a bohatší země, ve kterých firmy prodají mnohonásobek léků než na českém trhu. Aby si tyto ceny ochránili, raději v ČR slevu nenabídnou za cenu nižších prodejů nebo zpoždění uvedení na trh až do okamžiku, kdy cena poklesne i na větších trzích. 

Co je tedy vyšším veřejným zájmem? Absolutní transparentnost ve výši reálných jednotkových cen, která může vést k paradoxnímu zdražení cen pro odběratele a ve svém důsledku i pro zdravotní pojišťovny nebo možnost pro výrobce skrýt reálné ceny před zvědavými pohledy z jiných zemí, a tak jim umožnit ceny bezpečně ještě více snížit pro české pacienty? Řekl bych, že je vhodnější zajistit výrobcům léčiv určitou míru utajení jejich slev, a tedy reálných cen, než je vystavovat riziku eroze cenové hladiny v zemích, kde je to bude hodně finančně bolet. Nezpochybňuji, že by Ministerstvo zdravotnictví mělo mít ve svých přímo řízených organizacích, tedy zejména fakultních nemocnicích, možnost kontroly reálných nákupních cen, ale nemusí to být za cenu zveřejňování těchto cen nebo jejich zpřístupnění dalším zvědavým očím.

Tomáš Doležal

Zakladatel Institutu zdravotní ekonomiky iHETA, již 15 let se zabývá ekonomickými analýzami nákladů a přínosů ve zdravotnictví a problematikou hodnocení medicínských technologií (HTA). Má neodbytný pocit nedostatku kvalitních informací pro pacienty, a proto se rozhodl podílet na vytvoření informačního portálu Otevřené zdravotnictví.
dolezal@iheta.org