Slova „elektronizace zdravotnictví“ se v posledních týdnech skloňují všude. Vláda sice v červnu navrhla odložit povinné zavedení e-neschopenek až na rok 2021, ale e-recepty pro lékaře i lékárníky zůstaly povinné, byť mají zatím řadu nedostatků. V souvislosti s tím je dobré si připomenout, jak vlastně dopadl první největší eHealth projekt u nás – IZIP. Málokdo ví, že projekt se znovu rozjíždí a má velké ambice.

Jak EU usiluje o eHealth

První zákonné ukotvení toho, že chce Evropská unie usilovat o směřování k elektronizaci dat pacientů, pochází z roku 2008 a jde o směrnici o právech pacientů při přeshraničním poskytování zdravotní péče. Konkrétně článek 14 říká, že člověk má právo, když se jede léčit do zahraničí, na dokumentaci v elektronické podobě. Směrnice také obsahuje závazek pro jednotlivé státy, aby se chystaly na to, že budou uznávat elektronické recepty z jiných zemí. Teprve poté začaly země vyjednávat datové, jak si předávat chorobopisy.

Od roku 2006 běží projekt EPSOS financovaný evropskou komisí. A mimochodem Česko bylo v roce 2012 první zemí, kdy se poprvé přeposílala mezi dvěma zeměmi zdravotní dokumentace pacienta včetně toho, že sama přeložila do francouzštiny. Dnes jsou evropské státy v různém stavu zavádění eHealth, nejpokročilější jsou zřejmě státy jako Izrael, Švédsko či Estonsko. Naopak na Slovensku dopadl tendr na eHealh za 40 milionů EUR krachem a eletronizace zdravotnictví se nedaří ani v Německu.

Na počátku byli tři lékaři: politici Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký plus podnikatel Petr Hronek. Jelikož měli blízko k moderním technologiím a coby lékaři navíc dobř věděli, co by jim jejich práci s pacienty nejvíc usnadnilo, rozhodli se vytvořit Internetovou zdravotní knížku – IZIP. Otestovali si zájem o produkt na největší zdravotní pojišťovně v zemi VZP. Projekt byl koncipován tak, že pacienti a zdravotníci směli nahlížet na informace o zdravotním stavu člověka, předepsaných lécích, výsledcích vyšetření nebo o platbách pojišťovně přes internet do zabezpečených dat. IZIP využívali i záchranáři v sanitkách. Po pilotním projektu si VZP s otci zakladateli plácla.

Vzhledem k tomu, že nebyl jiný konkurenční projekt, VZP uzavřela smlouvu na IZIP poté, co formou výběrového řízení oslovila jediného zájemce. Později za to byla kritizována. Původně dobrá myšlenka, do níž se ochotně začali přihlašovat jak pacienti tak lékaři, však začala po několika letech dostávat trhliny. Ukázalo se totiž, že VZP platí firmě za údržbu systému, shánění klientů a za provoz samotný na tu dobu vysoké sumy.

A také se zřejmě IZIP stal politickým míčkem, jímž se dalo snadno zamířit na protivníka, protože v jeho počátcích stáli lidé z ODS, tekly tudy miliony, u vlády se ocitla naopak sociální demokracie. Bylo snadné využít IZIP jako politikum. Kromě toho sama tehdejší VZP nikdy nijak zvlášť nezdůrazňovala klady projektu a nevyčíslovala jeho přínosy, takže první masivní elektronizace zdravotnictví u nás začala získávat pachuť čehosi podivného.

První eHealth projekt za stovky milionů

Obraz zajímavého a moderního eHealth systému se začal o to snáze trhat, když například MF DNES popsala, jak si vedení firmy, která IZIP spravovala, rozdělilo roční odměny ve výši 59 milionů korun. Nebo když Lidové noviny objevily, že bývalý šéf VZP Pavel Horák zaslal na dva roky firmě přes 553 milionů korun na lákání nových klientů, jenže se ukázalo, že z té částky byla takto reálně využita jen malá část.

Šéf VZP za to byl popotahován policií a své si užil i Milan Cabrnoch, když jej politický rival a bývalý ministr zdravotnictví David Rath (ČSSD) obvinil z toho, že na jeho soukromé konto plynuly peníze z internetových knížek. Krajský soud však v listopadu 2006 konstatoval, že trestný čin se nestal. Kritika však sílila a další ministryně zdravotnictví Milada Emmerová (ČSSD) na to zareagovala tak, že nechala vytisknout papírové zdravotní knížky, jež se však nikdy nevyužily, protože v digitální době šlo o krok zpět.

Milan Cabrnoch navíc neřekl, že vlastní akcie IZIP v době, kdy byl členem výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, což se dá vyložit jako střet zájmů. Jeho kolega Miroslav Ouzký zase čelil podezření, že jemu blízká firma MD Access, kam přešla část peněz z VZP, je personálně propojená s IZIP, a vlastnictví akcií také nepřiznal, jak zjistil internetový deník Aktuálně.cz.

Kromě kritiky si však Systém IZIP vysloužil i několik významných tuzemských a mezinárodních ocenění - například Cenu ministryně informatiky z INVEXU v roce 2005. V listopadu 2005 si z prestižní soutěže World Summit Award zase odnesl cenu za nejlepší projekt na světě v oblasti e-Health a stal se referenčním projektem pro ostatní členské státy. A reálně také zachránil život – když například záchranáři ještě v sanitce zjistili diagnózu pacienta a tím i příčinu kolapsu.

IZIP na čas zbrzdil aktivity Česka v oblasti eHealth

Jenže v Česku již byla tou dobou dobrá pověst IZIP nenávratně ztracena a po výměně ředitele VZP a za nového ministra zdravotnictví Leoše Hegera bylo rozhodnuto o jeho ukončení s tím, že je “nefunkční”. Což Milan Cabrnoch považuje za lež. A má pravdu – systém normálně fungoval, jenže pod tlakem okolností se lékařům přestalo chtít do něj zapisovat, takže “polovičatý” IZIP pozbýval smyslu.

Připomeňmě si, co napsal deník Aktuálně.cz: k 17. říjnu 2011 mělo podle webu firmy elektronickou zdravotní knížku celkem 2 543 108 lidí. Počet pracovníků ve zdravotnictví, vedených v Systému IZIP, dosahoval 20 645 lidí a v případě zdravotnických zařízení bylo toto číslo 8 614. Celkový počet zdravotních záznamů v Systému IZIP se k danému dni vyšplhal na 24 206 061. Což je úctyhodná práce i důvěra pacientů v moderní technologie.

Nový nástupce jde dravě dopředu

Firmu nakonec koupila společnost Nordic Investors, kterou založil v roce 2015 Tomáš Otruba. Společnost se zabývá nejrůznějšími finančními investicemi, mimo jiné do digitálních technologií. A lona podzim oznámila, že se internetová zdravotní knížka znovu otevírá. Od té doby obesílá svou databázi lékařů a pacientů, získává je zpět a jak řekl na nedávném kulatém o eHealth v Economii ředitel společnosti ředitel Institutu pro podporu elektronizace zdravotnictví, který elektronickou zdravotní knížku vyvíjí, Jan Petřík.

Podle něj se Zdravelu daří už získávat získat i desítky tisíc nových lidí, kteří před tím v IZIP nebyli, nebo například lékáren. Zapojeny jsou i laboratoře a každým dnem příbývají další partneři. Novinkou je, že v systému dnes mohou být všichni pojištěnci všech pojišťoven. A jiný je ovšem taky model financování. Pacient má přístup ke svým záznamům a výsledkům vyšetření 24 hodin denně on-line a za tuto službu si platí. Částka začíná na necelých 70 korunách na rok. Aplikace poradí i nejbližší lékaře či otevřené lékárny v okolí. Za lepší služby si ovšem pacient připlatí několik stokorun na rok.

Jaká je nová budoucnost eHealth v Česku

Milan Brašna, ředitel společnosti +4U, která spadá do holdingu Unicorn a také se zabývá moderními technologieni ve zdravotnictví, uvádí, že i přes nedostatky, které e-recept momentálně má, stojí za to jeho koncept dál rozvíjet. “Zavedením e-receptu tak započala éra konceptu digitálního zdravotnictví eHealth, kde jak stát, tak nás komerční subjekty, čeká hodně tvrdá práce,” řekl nedávno pro MF DNES.

Zdá se tedy, že pachuť první velké eHealth anabáze v Česku pomalu mizí a pacienti hlasují sami, že podobné projekty, jako je Zdravel, telemedicína, e-recepty či aplikace s poradnou v telefonu, prostě chtějí. “Ostatně jinudy, než cestou k větší eletronizaci zdravotnictví, budoucnost nevede,” říká sám Milan Cabrnoch.

Lenka Petrášová

Dvacet let se coby novinářka snažila přijít na to, jak funguje české zdravotnictví a proč je v něm tolik nelogických zákrut. Díky tomu otevírala v MF DNES témata, která široce rezonovala napříč společností. Získala za ně také tři prestižní novinářská ocenění. Dnes pracuje ve vydavatelství Economia. Vzhledem k tomu, že svět zdravotnictví považuje za důležitý a domnívá se, že relevantní informace o něm v Česku stále chybí, rozhodla se podílet se na tom, aby se to změnilo.
lenka.petrasova@seznam.cz