Milan Cabrnoch je předsedou Českého národního fóra pro elektronické zdravotnictví. Také je bývalým europoslancem, lékařem a hlavně člověkem, který je spolu s několika kolegy podepsán pod zatím největším projektem elektronického zdravotnictví u nás – internetovou zdravotní knížkou pacienta – IZIP. Ten ovšem skončil hodně neslavně. Největší pojišťovna v zemi VZP se jej pod tlakem politiků musela vzdát, sám Cabrnoch čelil podezření ze střetu zájmů. Po šesti letech od konce projektu dal první rozhovor, kde se ohlíží za minulostí a předvídá budoucnost.

Milan Cabrnoch

* narozen srpen 1962

• dětský lékař
• člen ODS
• nejprve pracoval v nemocnici v Kolíně, poté se stal soukromým praktickým lékařem pro děti a dorost
• v roce 1994 se stal na tři a půl roku ředitelem odboru zdravotního pojištění na Ministerstvu zdravotnictví, je autorem dodnes platného číselníku zdravotních výkonů
• poté na MZ ČR pracoval jako náměstek ministra
• v roce 1998 byl zvolen poslancem Parlamentu ČR za ODS a byl jím až do roku 2004
• v letech 2004-2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za ODS
• zde působil mimo jiné ve výboru pro zaměstnanost a sociální věci a ve výboru pro zdravotnictví
• europoslancem byl až do roku 2014
• nyní pracuje jako nezávislý odborný konzultant a učí na vysoké škole CEVRO institut

Momentálně se o eHealth vede opět velká debata v souvislosti s elektronickým receptem. S jakými pocity tu diskusi sledujete?

Ve fóru pro elektronizaci zdravotnictví jsme se tématu elektronických receptů hodně věnovali. Zorganizovali jsme řadu seminářů, vznikla určitá odborná doporučení, s nimiž se plně ztotožnila Česká lékařská společnost, a která se pak dostala dokonce i do vládního dokumentu s názvem Strategie rozvoje eHealth v Česku. Jenže bohužel ta skutečná realizace e-receptu proběhla jinak.

V čem hlavně?

Vždy jsme doporučovali, aby elektronické recepty fungovaly na dobrovolné bázi a paralelně s recepty papírovými. Jsme přesvědčeni, že možnost klasických papírových receptů má být zachována. A také že základem e-receptu musí být jasný přínos, prospěch. Například tedy že lékař vidí, co pacientovi jiný lékař předepsal a může předejít lékovým interakcím. Jenže to se nestalo. Nedivím se, že se současné podoba elektronických receptů setkává s odporem lékařů. Lékaři nejsou hloupí lidé, a když v něčem vidí přínos, začnou to používat.

Myslíte i finanční přínos pro lékaře?

Určitě. Lékaři by měli být odměněni za to, že používají prospěšný systém elektronických receptů. Ten, kdo s funkčními elektronickými recepty bude pracovat, logicky bude poskytovat kvalitnější a bezpečnější zdravotní péči. A za to má být odměněn.

Jenže český systém veřejného zdravotního pojištění bohužel není schopen kvalitnější péči ocenit. Ve chvíli, kdy by to pojišťovny uměly, posuneme se rychle dopředu.

Vezměte si, že na každý recept je předepsán lék či léky za průměrně třeba 600 korun. Říká se, že e-recept může ušetřit desetinu nákladů. Tak proč polovinu z úspory nenechat pojišťovnám a ten zbytek, tedy 30 korun z 60, rozdělit po desetikoruně mezi lékaře, lékárníka a pacienta, za to, že e-recept používají. Taková motivace by bezpochyby vedla k rychlému a dobrovolnému přechodu k elektronické preskripci. A jestliže za léky z toho předepisovaného objemu v řádu desítek miliard korun ročně ušetříme jen pět procent, tak jde přece stále o miliardy.

V letošním roce považuji za nevýchovné, že mají na jedné straně všichni lékaři povinnost e-recept používat, ale na druhé straně byla zrušena pokuta za jeho nevyužívání. Současně rozumím tomu, proč ministr zdravotnictví o odpuštění pokud rozhodl – stávající elektronické recepty jsou totiž nastaveny špatně, nepřináší užitek a proto není dobré lékaře za jejich nepoužívání trestat.

Aby elektronické recepty byly používány a přinášely užitek, musí být rychle přepracovány. Špatně nastavená pravidla zpochybňují celou elektronizaci. Elektronizace nejen receptů je však cestou, po které jít dříve či později prostě musíme.

HistorieIZIP

• fungovat začal v roce 2001, respektive 2002 v pilotním provozu, naplno o rok později
• jeho vytvoření přišlo na 300 milionů korun
• v roce 2006 se firma tří společníků přeměnila na akciovou společnost se základním jměním 2,4 milionu korun
• 2,5 milionu pacientů měl IZIP v době svého konce
• zaregistrováno k zápisům a nahlížení bylo tehdy celkem 21 tisíc lékařů, kteří za své zápisy od pojišťovny dostávali motivační peníze
• není přesně známo, kolik za něj VZP za celkem zaplatila za celou dobu existence – částka se pohybuje mezi 1,5 miliardy až 1,8 miliardy
• v roce 2005 získal ocenění za nejlepší evropský eHealth projekt
• o rok později zároveň po kritice především ze stran ČSSD proběhl soud, který zjišťoval, zda většinoví majitelé nevyváděli z firmy peníze
• v letech 2009 až 2011 poslala VZP firmě IZIP na nalákání nových klientů celkem 553,5 milionu korun, na nové pojištěnce samotné VZP však z toho však mělo jít jen necelých 40 milionů
• v roce 2011 VZP po zásahu ministra Leoše Hegera (TOP 09) a premiéra Petra Nečase (ODS) projekt zastavila
• audit ukázal, že z VZP v roce 2010 odteklo 64 milionů korun firmě spřízněné s jedním z otců zakladatelů (MUDr. Ouzký)
• projekt pak ještě chvíli dobíhal a před šesti lety končil
• zakladatelé IZIP firmu i s daty pacientů prodali
• nyní se firma přejmenovala na Zdravel
• loni v listopadu ohlásila, že začíná opět nabírat pacienty a lékaře

Takže k IZIP…

…ano, pokud se chcete vrátit ke zdravotním knížkám, musím připomenout, že v systému elektronických receptů postrádané lékové záznamy pacienta ve zdravotních knížkách 2,5 milionu pojištěnců VZP už před deseti lety fungovaly a využívaly se. V rámci elektronických receptů však nejsou.

Já jsem se spíš chtěla zeptat na finance. Do elektronického úložiště receptů se zatím zdaleka nezainvestovalo tolik, kolik stál IZIP. A ten fungoval jen pro klienty VZP. Když IZIP končil, končil s účtem 1,5 miliardy z veřejných peněz bez DPH. Proč to bylo tak drahé?

Nemám informace o tom, kolik již stály elektronické recepty a proto nemohu srovnávat.

Musím zdůraznit, že elektronické zdravotní knížky byly vyvíjeny z prostředků společnosti IZIP. Ta poskytovala služby zdravotním pojišťovnám, především VZP. Pojišťovny za tyto služby platily z prostředků, určených na provoz pojišťovny, ne z prostředků na zdravotní péči.

Jsem přesvědčen, že ceny, za které zdravotní pojišťovny během dvanácti let nakupovaly služby poskytované 2,5 milionu pojištěncům, byly docela adekvátní. Náklady na provoz zdravotní knížky pro jednoho pojištěnce činily měsíčně cca 6 korun. Stačí se jen podívat, kolik pro tolik lidí by stály třeba jen doporučené dopisy do vlastních rukou, kolik stojí měsíční poplatky za rozhlas, televizi, nebo kolik by stálo vedení běžného účtu u banky. Peníze byly pro útok na IZIP pouze zástupný důvod. IZIP je ve skutečnosti velmi levné řešení.

Vy jste byl kvůli IZIP ve střetu zájmů a dokonce vás vyslýchala policie. Jak to dopadlo?

Ve střetu zájmů jsem nikdy nebyl. Vždy jsem svůj vztah a svou podporu zdravotním knížkám otevřeně deklaroval a nikdy jsem se nepodílel na rozhodování o nákupu služeb od společnosti IZIP a nemohl toto rozhodování ovlivnit.

Policie se o IZIP zajímala. Sám jsem nebyl nikdy obviněn ani vyslýchán. Jednou, před čtyřmi roky, jsem krátce podal vysvětlení a od té doby nemám žádné další informace. Nemá žádné informace o tom, že by se prokázala mediální a politická obvinění, která byla před šesti lety tak populární.

Příjemné to pro mě pochopitelně nebylo a jen nerad na tu dobu vzpomínám. Vedla se proti nám agresivní veřejná štvanice. Já si přitom patnáct let byl a stále jsem jistý, že jsme dělali správnou věc a že tudy vede budoucnost nejen českého zdravotnictví. Najednou se tu uměle a cíleně vytvořil obraz něčeho, co v médiích vypadá jako lumpárna.

Nikdy se veřejně nemluvilo o tom, že tehdy v té době (2012), kdy byl IZIP nejvíc dehonestován, tak již probíhal ve dvou krajích ČR pilotní projekt VZP, který měly ověřit, jaký je potenciál úspor pro VZP, když se bude s daty ze zdravotních knížek lépe pracovat.. Výsledky pilotního projektu dokládají, že kdybychom data z obou pilotních krajů vztáhli na celou republiku, tak tam byl potenciál úspor dvě miliardy korun ročně. Připomínám znovu: to vše při ročních nákladech zhruba 160 milionů korun – tedy více jak 12ti násobná návratnost.

Co se stalo s těmi všemi daty pacientů stalo?

Data zdravotních knížek spravuje je nástupnický projekt Zdravel. Stále zdravotní knížky provozuje, sám ji také mám. Z toho co vím se ale zdravotní knížky nyní moc nepoužívají a to je mi líto. Jsem si jist, že sdílet a předávat zdravotní informace potřebujeme. Mrzí mne, že znovu budujeme něco, což zde již bylo a vlastně stále je.

Nedávno jsem někde četl zprávu o tom, že senioři snad mají nosit u sebe v obálce svou lékařskou zprávu, kdyby je našla záchranka, aby hned věděla o jejich nemocech. Jeden bývalý senátor zase údajně prosazuje pro seniory kartičky, kde budou zdravotní informace vytištěny, snad v podobě QR kódu. V principu je to správně, všichni vnímáme potřebu zdravotní informace sdílet, ale ve formě se technologicky vracíme do středověku.

Tak jako všichni vojáci Československé lidové armády jsem i já na vojně v polovině 80 let povinně nosil a jako lékař i používal papírovou zdravotní knížku vojáka s informacemi o nemocech, úrazech a léčbě. Ale v době chytrých technologií jsme snad probůh trochu dál. I proto jsem přesvědčený, že se IZIP vrátí. Jen se mu tak už nebude říkat. Všichni ovšem víme, že informace spolu lékaři, lékárníci, záchranáři i sami jako pacienti potřebujeme sdílet a to dokonce i mezistátně, takže možná bude jednou IZIP třeba v Mnichově.

Jak se na neslavný konec firmy zpětně díváte? Nepřispěl jste k tomu sám právě proto, že se poukazovalo na nákladnost z veřejných peněz? Z nichž vám také plynula významná část?

Nemohu souhlasit s tvrzením o neslavném konci. Projekt elektronických zdravotních knížek neskončil, pokračuje. Společnost pokračuje s novými majiteli, a novým managementem. Díky politickému rozhodnutí skončila spolupráce s VZP, a to ke škodě jejích pojištěnců a ke škodě rozvoje elektronického zdravotnictví v ČR.

Velkým problémem projektu IZIP byla před šesti lety negativní a nepravdivá mediální kampaň. Opakuji, zdravotní knížky nikdy nečerpaly žádnou veřejnou podporu. Byly vyvinuty z vlastních prostředků a zdravotní pojišťovny vždy nakupovaly pro své pojištěnce služby, na jejichž ceně se transparentně dohodly ve veřejném výběrovém řízení.

Sám jsem ve společnosti IZIP nikdy nebyl zaměstnán a neměl žádné příjmy. Z prostředků, za které pojišťovny nakupovaly pro své pojištěnce služby, mi neplynulo nic.

Bohužel nepravdivé argumenty opakujete i ve své otázce.

Události kolem politického a mediálního útoku na IZIP jsou pro mne vzpomínky, které mne netěší, ale když se zamyslím, tak já bych většinu věcí dělal stejně. Myšlenky, které IZIP do českého i evropského zdravotnictví přinesl, jsou správné a vždy jsme je otevřeně a pravdivě komunikovali.

Mrzí mně to, že IZIP chyběla veřejná podpora. Tehdy, když za exministra Leoše Hegera a premiéra Petra Nečase IZIP nuceně končil, tak měl pan ministr zdravotnictví říct: „Toto je správná cesta, ke konkrétnímu řešení mám ale tyto výhrady, pojďme to změnit.“ Ale zmařit tolik práce se slovy „ono to nefunguje, pojďme to zrušit a bez náhrady“, tak to se nemělo stát. Pan ministr přitom v té době dobře věděl, že zdravotní knížky fungují a přináší užitek. Jsem přesvědčen, že velkou roli v likvidaci projektu IZIP sehrála politika. Jistě někomu mohlo vyhovovat, že zastavení a dehonestace projektu IZIP vrhá špatné světlo na dva významné představitele ODS.

Jak velkou roli sehrála závist? Dost se Vám vyčítalo, že jste se díky IZIP s kolegy finančně dost „zabezpečili“…

Závist? Osobně mi nikdo nic takového neřekl, ani nenaznačil. A především – žádné finanční zabezpečení díky IZP se nekonalo, je to nesmysl.

Také se Vám vyčítalo, že jste s kolegou Miroslavem Ouzkým firmu vymysleli a bez výběrového řízení jí VZP začala platit…

Aniž bych se chtěl kohokoliv dotknout tak toto už považuji za mediální klišé a především je to otevřená lež. Opakovaně jsme na mnoha veřejných jednáních říkali a jasně dokladovali, že poté, co jsme IZIP vyzkoušeli v pilotním projektu na několika stech lidech, tak VZP udělala řádné výběrové řízení dle zákona formou poptávky jedinému zájemci. Logicky – byli jsme jediní, kdo něco podobného v té době měl. Kdyby byla nějaká konkurence, jistě by ji pojišťovna taky oslovila a porovnala nabídky, byla to její povinnost. Kromě toho je řešení zdravotních knížek chráněno patentem.

Nejsem ekonom, nikdy jsem taky společnost IZIP a.s. neřídil, ale vím, že každý rok probíhala tvrdá jednání s VZP a vždy se vyhovělo všem jejich požadavkům. To nebylo tak, že se jen automaticky přerozdělovaly peníze. A ani by to tak být nemělo, protože pojišťovna má být motivována nakupovat co nejlepší péči třeba tím, že jim část z úspor zůstane. Vlastně IZIP dost předběhl dobu a já jsem na něj stále pyšný. Netěší mne, že stovky milionů zdravotních záznamů ve zdravotních knížkách dvou a půl milionu pojištěnců VZP dnes nejsou využívány ve prospěch pacientů.

Proč se tehdy nepovedlo dostat IZIP i do dalších zdravotních pojišťoven?

Společnosti IZIP v určité době o vstupu do projektu zdravotních knížek jednala se všemi zdravotními pojišťovnami. Všechny pojišťovny měly na stole nabídku zapojit se. Všechny za stejných podmínek. A udělala to jen jedna. Česká národní zdravotní pojišťovna vedená osvícenými lidmi. Ta měla v systému několik stovek tisíc lidí, ale dnes již neexistuje.

Ostatní odmítly proč?

Byla to doba, kdy si všechny mnohé zdravotní pojišťovny vytvářely své vlastní Karty života, Vitakarty a další podobné služby jako elektronická zdravotní knížka vlastními silami. Zdravotní pojišťovny prostě pochopily, jakou konkurenční výhodu pro VZP zdravotní knížky představují. Všechna tato řešení jsou přinejmenším inspirována IZIP. Takže to byl asi jeden z důvodů, že pojišťovny chtěly něco svého. A později VZP podmínila další spolupráci s IZIP tím, že chce aby služby zdravotních knížek byla její exkluzivita pro její pojištěnce a stala se její konkurenční výhodou před ostatními pojišťovnami Tento tlak VZP na exkluzivitu mne osobně nikdy netěšil, ale chápu ho. Toto rozhodnutí mimochodem přivedlo k VZP desítky tisíc pojištěnců a mělo pro pojišťovnu velký hospodářský přínos.

Inspirovali jste se tehdy na začátku některou zahraniční zemí?

Ne, IZIP bylo čistě unikátní nové české řešení, byli jsme první na světě (to potvrdilo zejména rozhodnutí patentového úřadu). Také jsme za zdravotní knížky dostali někdy v roce 2005 prestižní ocenění v soutěži World Summit Award, která se koná pod patronací OSN za nejlepší projekt na světě v oblasti e-Health a další ocenění. A stali jsme se vzorovým projektem pro celou EU.

A jsou podle Vás dnes nějaké země, které by pro nás měly být vzorem co se týče eHealth?

Určitě Švédsko a Dánsko se svými systémem dlouhodobě dobře fungujícími systémy včetně e-preskripce. V Severní Itálii dobře fungují elektronické zdravotní knížky, což se třeba v sousedním Německu zatím, pokud vím, moc nepodařilo… Dalo by se říct, že každá země v Evropské unii řeší podobné problémy. My jsme jako ČR i jako IZIP byli lídrem před časem, dnes už máme dost co dohánět. Existuje třeba EU projekt EPSOS, kterého se právě IZIP významně účastnil, kde probíhaly první překládané mezinárodní přenosy strukturovaných zdravotnických dokumentací. Nyní je telemedicína běžná a bude se nepochybně dál rozvíjet. Takže jak říkám: nepochybně se k IZIP vrátíme, i když už to třeba nebude IZIP.