Moderní medicína přinesla v posledních padesáti letech výrazný posun v léčbě mnoha závažných, chronických i běžných onemocnění. Pacienti s vysokým krevním tlakem, revmatoidní artritidou, Parkinsonovou chorobou, nádorovým onemocněním, HIV či jinými těžkými chorobami spojovanými s invaliditou a předčasným úmrtím dnes mají naději na delší a často i kvalitnější život.

Hodnota moderních neboli inovativních léků spočívá buď ve zcela nové účinné látce, nebo nové kombinaci látek již známých. Inovace se může týkat i snazší formy užívání léku, snížení nežádoucích účinků nebo rozšíření spektra jeho použití.

S návratem do práce pomáhají nemocným takzvaná ergodiagnostická centra. V České republice jich působí celkem třináct. Jejich mapu s kontakty naleznete zde.

„Musí přinášet výraznou změnu ve smyslu zlepšení oproti současnému stavu léčby. Kromě léků mohou být inovativní i různé podpůrné prostředky, operace, hospitalizace – cokoliv, co přinese větší šanci na uzdravení, lepší snášenlivost léčby a kvalitu života,“ upřesňuje Tomáš Doležal z Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment (iHETA).

„Legislativně je to ošetřeno ve vyhlášce k zákonu o veřejném zdravotním pojištění, která definuje termín vysoce inovativní léčivý přípravek. Ten ve srovnání s jinou terapií snižuje výskyt nežádoucích účinků a rozvoj komplikací alespoň o čtyřicet procent nebo prodlužuje život pacienta o více než dva roky, případně alespoň o šest měsíců u pacientů s předpokládaným přežitím méně než jednoho roku. Může jím být i účinná terapie onemocnění, pro které dosud žádná léčba neexistovala,“ doplňuje svého kolegu Tomáš Mlčoch.

Na trh se tak dostávají velmi efektivní moderní léky, které prodlužují či zkvalitňují život pacientů a udržují je soběstačnými i práceschopnými. Taková účinnost je ovšem třeba prokázat, což je dlouhý, nákladný a nejistý proces.

Spotřeba a investice zároveň

Náklady státu související s onemocněním

Přímé náklady:

• hospitalizace
• chirurgické výkony
• kloubní a jiné náhrady
• následná léčba

Nepřímé náklady:

• ztráta pracovní produktivity v důsledku invalidity
• náklady na pracovní neschopnost
• náklady na snížení pracovního výkonu
• dávky sociální podpory, příspěvek na péči apod.
• ošetřovatelská a neformální péče

Uvedení nového přípravku na trh předchází fáze výzkumu a vývoje. Firmy musí provést řadu klinických studií a otestovat v nich tisíce pacientů po celém světě, a to je velmi nákladné časově i finančně. „Vývoj nového léku dnes stojí kolem dvou miliard dolarů a firmy chtějí své náklady zpátky. Ačkoli je pro ně návratný jen každý třetí lék, díky efektivitě inovativní léčby toto riziko podstupují,“ říká Doležal.

Některé skupiny léků jsou ale znevýhodněné, zejména ty na vzácná onemocnění. „Dosáhnout návratnosti prostředků investovaných do vývoje je těžší u léků pro velmi omezenou skupinu pacientů. To negativně poznamenává šanci těchto léčiv uspět v procesu posuzování nákladové efektivity,“ vysvětluje Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP).

Náklady spojené s výzkumem a výrobou moderních léčiv se promítají do jejich konečné ceny, která je pro systém někdy až příliš vysoká. Zvyšování nákladů způsobuje i rostoucí počet pacientů a problém stárnutí populace. „Přibývá lidí s chronickými onemocněními, kteří potřebují více léků, i těch drahých, takzvaných centrových léků ze specializovaných center. Počet centrových pacientů se v Česku za posledních pět let zdvojnásobil. Ročně jde o 50 000 lidí a podle statistik pojišťoven jeden takový pacient stojí v průměru 300 000 korun za rok,“ říká Doležal.

Výsledné náklady na pacienta z pohledu státu jsou podle něj navíc ještě podhodnoceny, protože nezahrnují nepřímé náklady v podobě výdajů ministerstva práce a sociálních věcí na invalidní důchody a dávky spojené s pracovní neschopností a snížením pracovního výkonu v důsledku nemoci. Státní správa by se proto měla zajímat o to, jak udržet co nejvíce lidí soběstačných a pracujících. „Prostředky věnované na léčbu jsou zároveň investicí, protože léčba pomáhá nejen prodlužovat život, ale také zabraňuje invaliditě nebo ji oddaluje, čímž pacienty udržuje pracovně produktivní,“ pokračuje Doležal.

„Například lidé s roztroušenou sklerózou, kteří dříve končili po pár letech na vozíčku s invalidním důchodem, mohou díky inovativní léčbě pracovat mnohdy až do důchodového věku. Stát tak ušetří ohromné prostředky v sociální oblasti, protože pacienti léčení inovativními léky mají srovnatelnou ekonomickou aktivitu jako běžná populace, jen s rozdílem více částečných úvazků,“ potvrzuje Dvořáček.

Tomáš Mlčoch dodává, že záleží také na diagnóze. „Sedmdesátiletý onkologický pacient se už na trh práce asi nevrátí, na druhou stranu je tu řada onemocnění, která postihují mladší pacienty v produktivním věku, například rakovina prsu nebo onemocnění revmatologická. V revmatologii inovativní léčba život sice tolik neprodlužuje, ale umožňuje ho vést téměř normálně, s diametrálně lepší kvalitou. Pacient není upoután na lůžko a může se aktivně věnovat rodině i práci.“

Soběstačnost i stamilionové úspory

Souvislost mezi udržením práceschopnosti inovativně léčených pacientů a úsporami sociálního rezortu zkoumala studie Kanceláře zdravotního pojištění, zaměřená na roztroušenou sklerózu a Bechtěrevovu nemoc způsobující k tuhnutí páteře, což jsou choroby, které často vedou ke ztrátě pracovního uplatnění a invalidnímu důchodu.

„Moderní léčba udrží soběstačných až 70 procent pacientů. Naopak bez ní skončí polovina lidí v invaliditě. U pacientů s Bechtěrevovou chorobou se může invalidnímu důchodu vyhnout až 62 procent z nich. Pro stát to znamená úsporu 450 milionů korun ročně. U roztroušené sklerózy by pak mohly investice do moderní léčby ušetřit 800 milionů korun ročně,“ přiblížil pro deník.cz výstupy studie ředitel Kanceláře zdravotního pojištění Ladislav Švec.

Podle AIFP se počet nepracujících a nemocných lidí v důchodovém věku bude nadále zvyšovat. Česká republika by proto měla mít jasný plán na řešení zdravého stárnutí populace, aby zajistila produktivitu dalších generací. Zdravotní stav je totiž hlavní příčinou brzkého odchodu z trhu práce. Inovativní medicína, snižující pracovní neschopnost a zvyšující produktivitu nemocných v zaměstnání, v tom může sehrát klíčovou roli.

Anna Hanušová

V roce 2017 dokončila bakalářské studium žurnalistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci a v současnosti pokračuje ve studiu stejného oboru na magisterském stupni na Univerzitě Karlově. Tematicky se zaměřila na oblast jí osobně nejbližší, a to zdraví a zdravotnictví. Důležité je pro ni věnovat se tomu, co je užitečné a čím pomůže druhým. Spolupráce na portálu Otevřené zdravotnictví jí to umožňuje.
hanusova.andy@seznam.cz