O tom, jak budou nastaveny rozpočty na centrovou léčbu v roce 2019 rozhodne nejen dohoda mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli akutní lůžkové péče, ale také objem prostředků určený pro růst tohoto segmentu. Máme k dispozici první analýzy, které ukazují, jaké segmenty si polepší více a jaké méně.

V letošním roce došlo k historické shodě v dohodovacím řízení mezi všemi segmenty zdravotní péče a zdravotními pojišťovnami, a tak by měla být úhradová vyhláška pro rok 2019 jen stvrzením této dohody. V plánu na nastavení rozpočtů pro centrové léky nicméně k žádným změnám v procesu a transparenci nedochází. V dohodě mezi zástupci zdravotních pojišťoven a segmentu akutní lůžkové péče, pod kterou centrové léky vykazované jako zvlášť účtované léčivé přípravky (ZULP) spadají, nacházíme růstové koeficienty ve srovnání s referenčním obdobím, kterým je rok 2017. Podobně jako v minulých letech v průběhu procesu vzniku úhradové vyhlášky se z dokumentu nedozvídáme, jak byly koeficienty, které znamenají procentuální nárůst nákladů ve 14 segmentech, vypočteny.

Podle analýzy společnosti COGVIO, která vychází z veřejně dostupných zdrojů o počtech pacientů léčených centrovými léky podle diagnóz a nákladech zdravotních pojišťoven za rok 2017, je vidět, jak nerovnoměrně jsou naplánované růsty pacientů na rok 2019. Proč dostane segment infekce, při růstovém koeficientu 1,25, o 335 mil. Kč více ve srovnání s rokem 2017 a například dýchací soustava, při koeficientu 1,10, jen o 26 mil. Kč? Navíc metabolické vady s vysokými jednotkovými náklady dostanou jen o 30 mil. Kč a hematologie/hematoonkologie nebo osteoporóza nic? Počítali účastníci dohody s příchodem nových léků a skutečnou potřebou v jednotlivých diagnózách? Proč například ve skupině dermatologie chybí indikace chronická kopřivka a hidradenitida, které jsou již dnes hrazeny stejně jako atopická dermatitida, která se s vysokou pravděpodobností dostane v roce 2019 do úhrady centrovými léky?

Dalším problémem, který není patrný na první pohled, je velká nejistota, která je způsobena tím, že se jedná o plánování de facto na dva roky. Tak například pro skupinu dermatologie vidíme, že ve srovnání s rokem 2017 může vzrůst počet pacientů o 306, ale protože nevíme, jaký bude nárůst v roce 2018, je predikce a plánování obtížné. Kolik tedy zbyde pro rok 2019? Bude to polovina dvouletého nárůstu, tedy cca 150 pacientů, nebo bude již tento nárůst vyčerpán v roce 2018 a pro rok 2019 nezbyde nic?

Otázek je více než odpovědí a je možné je rozptýlit jen tak, že zdravotní pojišťovny a zástupci nemocnic odhalí metodiku, podle které byly růstové koeficienty kalkulovány. Jedná se o velmi citlivou oblast, která zásadním způsobem ovlivní osudy mnoha pacientů. Dále by pomohlo, pokud by počty pacientů podle jednotlivých diagnostických skupin byly vyhodnocovány v kratších časových intervalech, ideálně kvartálně, aby mohly být rozpočty na následující rok pružněji plánovány a alokovány.

Tomáš Doležal

Zakladatel Institutu zdravotní ekonomiky iHETA, již 15 let se zabývá ekonomickými analýzami nákladů a přínosů ve zdravotnictví a problematikou hodnocení medicínských technologií (HTA). Má neodbytný pocit nedostatku kvalitních informací pro pacienty, a proto se rozhodl podílet na vytvoření informačního portálu Otevřené zdravotnictví.
dolezal@iheta.org