Kolik odevzdáváme na zdravotní pojištění
25. Květen 2018 - edukace
V letošním roce se změnila některá pravidla plateb zdravotního pojištění, která potěší zejména studenty z vysokých škol. Za takzvané „věčné studenty“ starší 26 let, kteří nejsou zaměstnanci ani osobami samostatně výdělečně činnými, nově platí zdravotní pojištění stát. A kolik platí ostatní?
V Česku platí princip solidarity co se týče zdravotního pojištění. Nikdo se z něj nemůže vyvázat, jako je tomu například v USA, kde naopak jen menšina obyvatel má zdravotní pojištění. Zároveň však má každý pojištěnec garantovánu zdravotní péči.
Konkrétně zaměstnanci odvádí na zdravotním pojištění 4,5 % ze své hrubé mzdy, dalších 9 % za ně odvádí zaměstnavatel. Dohromady tedy zdravotní pojišťovny získají k placení péče 13,5 % z hrubé mzdy zaměstnance. Zdravotní pojištění přitom není možné snižovat daňovými slevami jako v případě daně z příjmu fyzických osob. A také u něj není od roku 2013 zaveden takzvaný milionářský strop. Čím víc si tedy člověk vydělá, tím více zaplatí. Platí se přitom ze všech příjmů, tedy nikoliv jako u důchodového (sociálního) pojištění pouze do určité výše výdělku a pouze z jednoho příjmu. Navíc důchodové pojištění je dobrovolné na rozdíl od sociálního.
To znamená, že při průměrné mzdě roku 2018, která činí 31 646 korun, zdravotní pojišťovna za zaměstnance dohromady dostane 51 266 korun. Pro srovnání: jedna operace plus pobyt v nemocnici u pacienta s hemofilií, což je vážná nemoc způsobující nekontrolovatelné krvácení, stála největší zdravotní pojišťovnu v zemi VZP 22,5 milionu korun.
Osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ) odvádí na zdravotním pojištění celých 13,5 % z vyměřovacího základu, což se rovná polovině jejich daňového základu. A platit musí i tehdy, pokud je daňový základ nižší než minimální vyměřovací základ: i tak je třeba zaplatit každoročně zdravotní pojištění, což pro letošek činí pro ty s nejnižším výdělkem částku 14 990 korun. Opět pro srovnání: i jednoduchý porod vychází na částky nad patnáct tisíc korun.
Platit musí i cizinci trvale žijící v Česku a lidé bez zdanitelných příjmů, jako jsou třeba ženy v domácnosti.